:: Jen tak zlehka ::

:: 19.10.04 ::

Návraty aneb Messner mit uns...

Tak a jsme zase zpátky. Zatímco já se navrátila z dálky nevelké, z Města tisíce komínů, pan Válečný konečně přibyl z tej Tyrólie. Zatímco já se vrátila v náladě velmi povznesené díky péči mé mamuchy, pan Válečny je zde s náladou pod psa, nasraný jako brigadýr a celá "akce jábloka" se nesla ve velmi podobném duchu. Sic byl připraven na to, že obyvatelé malebného Tyrolska jsou jedinci podivní, závistní a lakotnější než Prajzáci, toto prý vskutku nečekal.

Po tři týdny pobýval můj muž v alpském údolí, v dědině, čítající asi tak dvacet baráků, v sadech o rozloze asi osmi hektarů, ve společnosti naprosto nablblých, hýkajících rodáků kastelbellských. Již po pár dnech překřtil celé kastelbellské údolí na "údolí dutých hlav". Nechal na sebe pořvávat tyrolského předáka, který se vyznačoval tím, že páchnul jako zahnisaná pata a rasův pytel dohromady, který se chlubil tím, že si po pěti letech koupil nové boty a celé tři týdny se nemyl a chodil furt ve stejných hadrech. Finálním kouskem smraďocha bylo to, že české česáče tak dokonale odrbal na výplatě, že až hanba mluvit. Bohužel i majitelka sadu je pověstná inteligencí houpacího koně a naprosto jí unikají základy matematiky. Inu, co chtít od ženy, která se jednou za deset let vypraví do nedalekého Merana, chce si koupit botky a ptá se, zda pět Euro je za jednu botu nebo za obě. Co vůbec chtít od lidí, kteří si závidí i nos mezi očima a jsou schopni sousedovi nasrat na dvorek jen aby mu zaškvařili? Sečteno a podtrženo, byl to takový na hovno turnus.

Kastelbell je, pravda, neskutečná prdel světa, ale okolí je tam krásné. A mají tam jednu raritu. Nedaleký zámek Juval totiž zakoupil, ó božský, Reihnold Messner. Ano, ten Messner, světoznámý horolezec a filmař. Všichni jsou z něj naprosto připokakaní a mohou-li s ním poseděti v knajpě, čůrají blahem do textilu. Ano, ano, s Messnerem v dědině bych si i já připadala děsně světově. A jak ten zámek pěkně opravil, že. A když vyšpulíte pouhopouhých 20 Euro, můžete se juknout, jak si to ten Reinhold pěkně bydlí. A teď si tam dokonce nechal postavit nějaký megamražák, ve kterém testuje horolezecký matroš. Hmm, už jen při pouhém vyprávění jsem sebou úžasem treskla o zem. A ještě vám o schlossermannovi Messnerovi povím jeden docela pikantní drb. Reinhold, jak známo, celý život lozil po krpálech různého druhu a velikosti, tu s kyslíkem, tu bez kyslíku, jednou zcela sám, druhdy s šerpou (a tím nemyslím, že měl kolem hrudi omotanou stuhu). Celou tu dobu se těšil pevnému zdraví a krom pár omrzlin si nestřihnul žádný úraz. Inu, neštěstí nechodí po horách, že. Podle kastelbellské pověsti si to prý jednou pan Messner pochlastával v hospodě v podzámčí, ožral se jak to hovádko a když se noc nachýlila, vydal se zpět na svůj zámek. Dlužno podotknout, že zámek trčí na docela dost vysoké skále. Reinhold se domotal pod ten šutr a zjistil, že klíče od šlosu leží v zámecké kuchyni. A bo je to kurňa velký horolezec, začal zdolávat skálu a následně pak zdi zámku. Pár centimetrů pod oknem mu podjela noha a...velký horolezecký guru se kutálel dolu kopcom a při tom pádu si přerazil obě nohy.

Ne, že bych měla radost z cizího neštěstí, ale tahle historka mi připadá jako to nejveselejší z celého manželova pobytu v Tyrolích. Jak jsem si celkem pěkně užila svého slaměného vdovství a měla dobrou náladu, tak dneska se zmítám v něžném obětí paní Deprese. Mám pocit, že je to všechno tak nějak na hovino a vůbec se mi nechce písat barzjaké veselé příběhy ze slezské fronty. Dokud mě to nepřejde, budu mlčet a hýčkat si své smutky. Tak.

Jdu se dívat na "Rodinná pouta", mou pravidelnou dávku emocí...

:: ohezkla: HK 09:39 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...