Každy politik je swiňa czarna
Tak jsem se vrátil živý a zdravý z cest po dalekých krajích. Ale popořadě. V sobotu, když jsem se v jedenáct vykopal z postele a rozrazil dveře pokoje, zjistil jsem, že se opět u otce vyskytuje dítě dcery jeho přítelkyně. Naše pohledy se střetly, já zrak nesklopil, načež dítě propuklo v usedavý hysterický pláč a nebylo k utišení, dokud jsem nezmizel v koupelně. Čekal jsem to, ovšem příčinou mohly být i tři žluté hlavy na mém skvělém triku z koncertu Toy Dolls. Po důkladném omytí těla, jsem zapátral ve vzpomínkách, zjistil, že jsou volby, naložil babičku do bratrova auta a odfrčel s ní k Základní škole, abych systematicky vhodil jeden počmáraný lísteček do podivné krabice. Po nezbytném návratu a obědě, jsem trochu fyzicky pracoval (někteří lidé mi říkají Makáč) a už byl čas, abych se vypravil z Řepiště City do Ostravy na Baníček. Vyzvedl jsem Ing. Chlupatého, který čerstvě odložil berle, sedli si na pokec a předzápasové pivko do Metropolu a pak už samotný mač. Počasí bylo vskutku fotbalové. No posuďte sami: krásný studený větříček, krásný studený deštíček, umělé osvětlení a našich jedenáct borců již pobíhalo po pažitu. Zápas samotný zas tak euforický nebyl, ale vedli jsme krásným gólem z přenádherné penalty a tento stav úporně drželi, takže to vypadalo, že se ze stadiónu všichni spokojeně rozejdeme. Avšak v 87. minutě se do nás opřel ledový poryv větru, spustil se pořádný liják, snad jako předzvěst věcí budoucích a pak to přišlo. V 92. minutě, z naprosto nepochopitelné akce Brno vyrovnalo a vedle nás stojící vítkovičák Host si tajně mnul ruce. Celý uondaní jsme se s inženýrem vydali do Staročecha, kde mě Katan lákal na velkou akci po Stodolní, ale já jako bohabojný hoch jsem se po chvíli vypravil k domovu. V neděli jsem odpoledne zabalil svých pár švestek, odfrčel k matce a pak na návštěvu do Ateliéru k D., která se po chvilce přemlouvání rozhodla na jedno v Mirror pubu. Za námi dorazil i známý ostravský performer Jirka Surůvka, který po zjištění, že mířím ku Praze, nabídl mi pondělní odvoz svým vozidlem, neboť měl namířeno do Dýzldorfu. Odjezd se však trochu zpozdil, protože to zapomněl klíče, tam jsme museli vrátit videokameru a tamtenonc naložit obrazy. Těmi jsem byl docela obsypán, protože na sedadle smrti seděl jeho bratranec. Jedno mistrovo dílo mi pořád padalo na hlavu a tak čekám, že za pár století se na něm objeví otisk neznámé tváře. Každopádně cesta byla zajímavá, frčeli jsme si to po dálnici 180km v hodině, z repráků řvala Sepultura a poté mi neznámá polská kapela KNŽ (Kazik na žiwo). Neprosto neskutečný polský rockpunkrap z jejichž tvorby je i verš, který je místo nadpisu.
Ale teď už konec
:: zprznil: Karl 18:07 :: [odkaz trwaly] :: |
...
0 Komenty popularne:
Přidat komentář
<< Home