:: Jen tak zlehka ::

aneb co všechno víme o praní/přání ponožek - bulvární rodinný párek (deníček pro každý okamih)
:: FUCKING WEATHER :: MAIL: Redakce :: MAIL: Karl :: MAIL: HK :: TESILÍ DOMOV ::
ICQ
[::.rss a jiné kydy.::]
:: RSS 2.0
:: Atom site feed
:: GUESTBOOK
[::..zlinky..::]
:: VYFOCENÝ TESIL
:: DEBIL TESIL
:: TESILÍ RÁDIJO
:: NEKONEČNÝ TESIL
:: CHUTNÝ TESIL
[::..súdruhovia..::]
:: Čmelda [Pato(b)log]
:: Lobo
:: A EÁÁ
:: Tam je...
:: AIF
:: Pivní varník
:: PlayForever
:: Brünn Lindwurm
:: Stanice ZOO
:: VfB
:: Chachar
:: PŠT?
:: TSOG-360
:: MP za vodou
:: OV blokuje
:: Kotchka
[::.nějaké obrázky.::]
Tak trochu lepší rádio
Tak trochu jiné rádio
Opera
[::..ARCHIV..::]
[::PROSTE ARCHIV::]
[FAKT JE TU ARCHIV]

:: 2.12.04 ::

Obdivuji ženy, které se dokáží zkrášlovat za jízdy v buse

Já bych to například nedokázal! Včera, když jsem se vypravil z práce a nastoupil do busu, padla mi do oka krásná blondýnka, která ihned poté, co spatřila mě, vytáhla své malířské náčiní a začala upravovat svůj obličejový part. Po celé dvě zastávky, kdy jsme měli tu možnost cestovat ve své blízkosti, této činnosti nenechala, občas na mne pohlédla a nic nedbala toho, že busový strojvůdce jel jako kdyby mu neviditelný navigátor celou cestu šeptal do ucha: "80 levá, 120 rovně.." Když jsem vystupoval, ukončila i ona svoji práci, opět na mě pohlédla a mi nezbylo nic jiného než uznale pokývat hlavou a zároveň zdviženým prstem (palcem) naznačit ji, že se dobrá věc opravdu podařila. Cudně sklopila zrak, lišácky se usmála a...a pak jsme se rozjeli každý v jinou stranu. Smutné. Odebral jsem se poté na vylepšení nálady do restaurace, neboť jsem měl hlad jako nevykoupaný plavčík a mohl jsem velebit Boha za utopence, kterého mi vbrzku přinesli. Ihned po zahryznutí do prvního sousta, upoutal můj zrak ob stůl sedící host, celý v obleku, kterému u jídla stále padala vidlička. Po třetím odporoučení se na zem a pokusu o opětovné uchopení do správné ruky, byl onen pán však již tak vyčerpán, že nebožák na chvíli položil svou hlavu do jídla. Po deseti sekundách se však vyhecoval a šel opět drtit sousta mezi zuby. Když dojedl, požádal číšníka o vyhotovení účtu, ten mu nabídl výslednou cifru a pán usnul. Chudák číšníče malé stále opakovalo cenu a říkalo "hálo pane!", ten stále spal, a když čistě náhodou otevřel očička, nabídl mu cigaretu. Přeci jen se nakonec podařilo z něj dostat kýženou sumu a já mohl opustit toto nádherné divadlo a opět se věnovat svému kyselému párku s cibulí. A jaké z toho plyne poučení?

To si domyslete sami!


:: zprznil: Karl 18:01 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home


...

This page is powered by Blogger. Isn't yours? [Co tady chces s tim kurzorem?!]

PicoSearch