:: Jen tak zlehka ::

:: 30.1.04 ::

Jak poznáte mou pracovní židli?

Jednoduše, je na ní obrovská nálepka Tampax. Mastodonti v práci dělali v kanclu úklid a při něm vyhrabali nádhernou nálepku Tampax. Co jiného je nenapadlo, než ji nalepit někomu na židli, kdo zrovna není přítomen. Ano správně, byl jsem to já, kdo tam nebyl. Takže teď, už od pondělka, vždy když přijdu, cudně zakrývám opěradlo svou bundou. Ještě mě napadalo, že pro dovršení efektu bych mohl sehnat samolepku Allways a umístit ji nad Tampax. Pak by se na opěradle vyjímalo krásné sousloví: "ALLWAYS TAMPAX".

Slayer je maso, máma mísí Elu

:: zprznil: Karl 23:43 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

To vážně vždy končí bowling ve tři ráno a k tomu ještě spíte jinde než je Váš domov?

Nebo mám prostě smůlu? Nevím, nechám to na zvášení své dobré mysli a uvidím co přinese bowling příští. Každopádně jsem ulovil pár fotek, které přikládám: já v celé své kráse, kolegovy koule, nó tak nějak.

Taky z Líné Nohy vypadly nějaké fotky z Trutnova, tekže kdo si vzpomínáte na tehdejší příspěvek, musím Vás zklamat, Gumiš na nich není. Ale i tak jsou pěkné (já jsem ten v té kšiltovce, kdybych nebyl k rozpoznání :). Něco, něco a něco.

Pizza - Prodej - Prachy - Pentyjum

:: zprznil: Karl 18:55 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Líná Noha Strikes Back po x-té

V neděli mě vytáhl Líná Noha na pivo. Já nebyl proti, protože jsem celý víkend seděl doma a navíc mám tento týden odpolední. Dlouhou dobu jsme seděli a rozebírali nejpalčivější otázky dneška, až jsme se dostali k nápadu, že bychom spolu rozjeli nový projekt. Podrobnosti ještě nesmím prozrazovat, ale můžu naznačit, že se týká starodávného umění ruční kresby čínským perem a novodobého zákeřného smyslu pro humor. Každopádně já v tom figuruji jako pobízeč Líné Nohy a scénárista, on se postará o ten zbytek. Uvidíme jestli ho k tomu dokopu. Když jsme měli nástin celého projektu hotový, odebrali jsme se domů, kde Líná Noha špatně došlápl, skutálel se po schodech a při nárazu na dveře mu na hlavu spadl obraz se skleněným rámem a rozbil se. Tak tam seděl, na hlavě rozkřáplý obraz, oči mžouraly každé jinam a v tom stavu jej našla domácí, když ty dveře otevřela vzbuzena rámusem.

Jedu na bowling

:: zprznil: Karl 19:59 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Ukrutný prožitek způsobil probuzení Karla ze spánku

Dnes jsem byl nucen navštívit předchozího zaměstnavatele z důvodu obdržení potvrzení o příjmu, kvůli nějaké Daně, či snad daním. Už samotná lokalizace objektu nebyla snadná, nebotˇ se onen zaměstnavatel za dobu mé nepřítomnosti přestěhoval do jiného objektu, a tak proběhl kontrolní telefonát do jejich CallCentra, ze kterého mě navigovali až ke vchodovým dveřím. U recepce jsem se ohlásil, zařval na ně kam jdu a vrátná pravila, že prý čtvrté patro. Pokývl jsem na znamení souhlasu a očima hledal výtah. Jaký byl můj šok, když jsem zjistil, že v té budově jezdí hrozné monstrum jménem „pater noster“, či jak se tomu bazmeku říká. Bezděky jsem couvl a rozhlížel se po schodišti. To však nebylo v dohledu a vrátná, která na mě divně hleděla, znovu zopakovala informaci o čtvrtém patře. Nebylo vyhnutí. Vyčkal jsem na příjezd a mohutným skokem vletěl do kabiny. Výstup byl stejně podivný – pokud někdy čáp vystupoval z výtahu, činil jsem naprosto stejně. Když jsem vyřídil co jsem potřeboval a cestou se pozdravil se spoustou inženýrů, opět jsem se vrhnul do projíždějící kabiny. Cestou dolů jsem počítal patra, abych náhodou nepřejel, a poté co jsem již podruhé minul nápis „VYSTUPTE“, jsem vypadl před starou známou vrátnou. Upravil jsem si šatstvo a s povděkem, že tohle martyrium nemusím absolvovat každý den, jsem se vydal vstříc sněhovým vločkám.

Já jsem tak odvážný

:: zprznil: Karl 19:10 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Poslušně hlásím...

Vy, kteří jste se radovali a tetelili blahem nad zánikem bulvárního párku Jen tak zlehka, dotetelte se. Propadněte skepsi a depresím. Naopak vás, které braly chmury z nedostatku psaného slova na našem párku vyzívám: rozjasněte líc a radujte se. Jen tak zlehka je zpátky. Vrací se i Karel. Zformován i zformátován, ukecán a přesvědčen, zmanipulován pod pohrůžkou násilí nakonec podlehl a přislíbil, že bude zase písat a nenechá Jen tak zlehka zhynout bídnou smrtí.

Ráda bych teď z plna hrdla zakřičela, že náš párek bude nový lepší krásnější. Že budeme ještě zběsilejšími psavci než doposud, že...křičet však nebudu. Nebudu slibovat něco, co možná nebude splněno. Redakční rada zatím totiž nezasedla.

Samozřejmě je možné a pravděpodobné, že nějaké změny proběhnou. A proběhnou-li, budete včas informováni. V této chvíli jen popřeju vám i nám hodně zábavy při čtení i psaní. A bratrovi svému rodnému hbité prstíky na klávesnici, neb já si dám ještě nějaký ten den voraz. Na Slezské frontě stále řinčí zbraně a jak je známo " inter Arma silent Musae". Mé múzy mlčí a já tudíž budu taky držet ústa.

PS: Hádejte co je nového? Už mi doma fičí Internet via mobil. Zatím to vypadá docela jedle i rychlost se zdá být přijatelná. Heč, heč, heč.

Tož hodně zdaru...

:: ohezkla: HK 19:30 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Co s tym budu robit…

…tak to fakt nevím. Po včerejším Karlově oznámení, že se hodlá odmlčet, po našem telefonickém rozhovoru, po zvážení svých současných možností, po zjištění, že jsem nesamostatný internetový tukánek…prostě a jednoduše uvažuji co a jak dál.

Perspektivy našeho společného bulvárního párku „Jen tak zlehka“ jsou značně neveselé. Bratr už psát nechce, já, při svém stávajícím pracovním vytížení, opravdu nestíhám. Takže „Jen tak zlehka“ se zřejmě stane mrtvou schránkou, která se zřejmě už k životu neprobere. Jenže mně se zatím ještě nechce končit. Nechce se mi odejít a jen z povzdálí sledovat, co se na té naší malé blogscéně děje. Díky blogování jsem poznala spoustu zajímavých lidí. O některých bych dokonce řekla, že mi tak nějak přirostli k srdéčku, že ač jsem je nikdy neviděla, považuji je za své přátele.

Uvažovala jsem o možnosti osamostatnit se a přesunout ty své písánky někam jinam, třeba na bloguje.cz. Anebo že bych požádala náčelníka Koubu o laskavé přijetí pod jeho ochranná křídla. Ovšem jsem tak veliké jelito, že nevím, zda bych všechna úskalí samostatného blogování zvládla. Zřejmě bych potřebovala pomoc nějakého ostříleného a trpělivostí oplývajícího borce. Ovšem nejdůležitějším pro pozitivní vyřešení daného problému (tedy zůstat a dál blogovat) je být on-line, mít možnost dostat se na Internet, být připojená. To je oč tu běží. Není tajemstvím, že se na Internet dostanu jen v práci. A to se patrně od února změní. Náš pan řídící chystá opět „restrukturalizaci“. A když se škatulata hejbnou blbým směrem, bude Válečná off-line. Konec, šmytec. Není připojení, není blogování.

Od začátku roku řeším domácí připojení via mobil. Vše vypadalo nadějně až do chvíle, kdy jsem začala shánět „propojovací kabel“ s tím přepínacím čudlíkem, který zajistí současné připojení a dobíjení mobilu. Zatím to vypadá tak, že se na ten můj Siemens C55 očudlíkovaný kabel prostě nevyrábí. A já vskutku netuším, jak dlouho vydrží připojení než se mobil vybije. Půl hoďky, hoďku? Každopádně mám čas do konce ledna, bych to nějak pojala. Od února budou internetové tarify méně výhodné.

Sami vidíte, že je toho dost v čem si musím udělat jasno. Zatím se v tom jen tak zlehka plácám a nevím z které do které. Zůstat nebo odejít? Připojit či nepřipojit? Být či nebýt? Každá rada drahá.

Tož zatím…

:: ohezkla: HK 15:25 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Tak a je to tady

Myslím, že je čas, abych si od těchto stránek na určitý čas dáchnul. Cítím, že to, co mě při psaní na zdejší párek bavilo, je nějak pryč. No jo, je to tak. Možná že je to tím, že nestíhám, možná, že mi to nedá a opět začnu psát. Kto vie? Každopádně určitě nezanevřu na svůj produkt Nekonečné ságy a čas od času vyplodím nějaké pokračování, o kterém se samozřejmě dozvíte zde. Ovšem, jestli se opět vrhnu do zdejších pravidelných příspěvků, pojmu to tak, jak jsem začínal. Kdo neví co tím myslím, atˇ si přečte archiv. A jestli se Válečná reportérka rozhodne přestěhovat, také o tom dám vědět.

Jen tak na okraj, propadl jsem abandonmánii - hraju Dooma a napínám mozkové závity strategií UFO - Enemy Unknown.

Čest

:: zprznil: Karl 15:45 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Švarní jinoši francouzští aneb Vítejte v Potěmkinově vesnici…

Máte-li někdy pocit, že pracujete s blbci, že jste nuceni vykonávat nesmyslné příkazy, že se k vám, krom informačního šumu, nedostane žádná podstatná zpráva, že pravá neví co dělá levá, že váš ředitel je despotický kretén…vězte, že na východě této republiky existuje firma, která, vymknuta z kloubů, šílí. A mou radostnou povinností je v této firmě pracovat.

Už jsem se tu zmiňovala, že vedení naší firmy, v čele s panem řídícím, je poněkud, no, ehm…jak to říct a neurazit? Ovšem včerejšek překonal mé nejabsurdnější představy. Od pondělka jsme žili v přípravách na přijetí delegace nejmenované francouzské GIS-ařské firmy. Že se uklízečky málem přetrhly při mytí okem, pulírování hajlzlíků a umývadel, leštění klik, jsem brala tak nějak v klidu. Že jsem v úterý celou šichtu žhavila plotr, tiskla gigantické mapy a letecké snímky a následně je lepila na zdi (a?, kurňa, ti frantíci vidí jací jsme borci), jsem pojala jako příjemné rozptýlení. Koutky mi však povadly, když vůdce se svou suitou nohsledů přišel osobně zkontrolovat čistotu, pořádek a kázeň na pracovišti. Božský zaujal postoj a la Napoleon a držel pětiminutový monolog na téma: „Ve čtvrtek přijďte všichni umytí, hladce oholení (i ve tříslech, pane řediteli?) a čistě oblečeni (to si jako nemůžu vzít ty svoje oblíbené fáračky, jo?). Všichni se chovejte slušně a ukázněně (já si chci aspoň jednou odplivnout na podlahu, prosím).“. Uáááá. Já snad blbě slyším. Takto se mnou nehovořila ani „souška učitelka“ v Mateřské školce!

Vrcholným kouskem ovšem byla akce Kulový blesk. To máte tak. Asi před pěti lety byl náš velkokapacitní kancl dimenzován pro 15 lidí. Po různých velkých třescích, reformách a zbabělých útěcích některých méně statečných kolegů nás tu dneska sedí 6, slovy šest. Spousta volného prostoru se šéfovi jaksi nepozdávala. Tož se k nám (jen na čtvrteční dopoledne) přesunuli kolegové z jiných kanclů. Celé středeční odpoledne se stěhovaly a zapojovaly compy, až jsme dosáhli kýženého počtu 15-ti zaměstnanců v tom našem velkém kanclíku. Ředitel si zálibně prohlížel tu Potěmkinovu vesnici a bezpochyby večer spokojeně usnul.

Ráno jsem si vycídila chrup, učísla vlas, polila se těžkým francouzským parfémem, vykolorovala ksicht, hodila se do kostýmu a plna radostného očekávání vyrazila do rachoty. Co vám budu povídat, všichni jsme vypadali jako své vlastní kreatury. Generalita se vymustrovala jako na pogřib, šampaňské se chladilo, stoly v zasedačce se prohýbaly pod vybranými lahůdkami. Já osobně jsem měla, pro zvýšení lesku tohoto slavnostního okamžiku, připravenu písničku o tom Aviňonském mostu, kterou bych, v mírném předklonu, békla našim vzácným hostům. Uvažovali jsme dokonce, že bychom na závěr návštěvy sborově zapěli Marseillaisu.

Jaké bylo naše překvapení když francouzští kolegové (takto je trefně nazval vůdce) dorazili. Především nebyla to delegace, byli dva. Měli na sobě džíny a mikiny, byli naprosto v pohodě, byli mladí a tuze pohlední. Inu Francouzi. Nevím jak ostatní, ale já se styděla. Za tu trapnou estrádu, za to ři?olezectví, za svůj kostým a pomalovanou držku, za to, že jsem vůbec nerozuměla angličtině se silným francouzským přízvukem, za to, že jsem se červenala, když jsem tomu švarnému frantíkovi lámanou angličtinou vysvětlovala na čem právě pracuji. Byl to prostě kolosální trapas a já se snad v životě necítila tak hloupě. A pevně doufám, že už nikdy, nikdy, opravdu nikdy neprožiju něco podobného.

Bon Soir…

:: ohezkla: HK 08:30 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Do prvního patra! A hned!

Není nad ranní pohodu přátelé. To si tak ráno vstanete v šest, zaboříte ksicht pod proud ledové vody (rozbitá karma je rozbitá karma) a vyrazíte razit si cestu sněhovými závějemi vstříct zapadané zastávce busu. No jo, já Vám to ještě neříkal, já v tomto roce totiž v pracovních dnech vstávám v šest. Tedy aspoň ob týden. Povedlo se mi totiž přemístit v zaměstnání o patro níž do jiného oddělení. Jestli mám radost? No to víte, že mám, kdo by neměl? Akorát zde nemají cukr. Musím si tedy chodit sladit čaje do druhého patra. Ale co, to se brzo napraví. Požádám našeho milého kustoda o pořádný balík cukříku a bude opět ze mě ten starý dobrý slaďák, kterého jste znali. A až dostanu i klíč od WC a kuchyňky, to bude teprve pořádný tóčo. Zajímá Vás co teď dělám? Dobře, kdo uhodne význam zkratky JSA, má u mě stolní kalendář s ovarovou příchutí kreseb Dušana Pálky a jako bonbónek propisovačku s malinovou náplní.

Kdo si hraje nedrolí

:: zprznil: Karl 08:02 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Sport je Új!

Tedy nový a s ním je tady opět i Váš neoblíbený škrabal. Máme se na co těšit v Novém roce? Já bych řekl, že tento rok bude tím nejhorším co jste kdy mohli zažít. I když tohle říkám každý rok, takže to nemusíte brát až tak vážně. Každopádně, za dobu co jsem byl ve městě komínů, se toho událo hodně, ovšem já jsem trpěl lenórou nepsavou a to co jsem měl v hlavě, z ní vytřepala oslava silvestra, kterážto byla opravdu náročná. No ale abyste neřekli, tak přidám jednu historku ze zpáteční cesty. Jedeme si takhle klidně IC Košičan, když tu se náhle ozve z vlakorozhlasu: "Služební hlášení, pozor, služební hlášení: jsem uvězněn v posledním vagónu vlaku, průvodčí, jestli mě slyšíš, přijď mi otevřít. Opakuji: Příteli, pojď mě zachránit!"

To je kosa, co?

:: zprznil: Karl 07:54 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...