:: Jen tak zlehka ::

:: 24.2.04 ::

Kde sídlí Petr Bezruč?

V rámci svého vedlejšáku (zuřivý investigativec) jsem četl Frontu a co jsem se nedozvěděl. Minule zmiňovaný Petr Bezruč si během své vazby změnil místo trvalého bydliště a přesídlil....do....Řepiště City. No to mám ale sousedy.

Včera jsem si vyplácal den dovolené na to, abych shlédl Baník na vlastní oči před domácím publikem. Bohužel z důvodu nekončící sněhové průtrže mračen byl zápas odložen. Seděli jsme předtím v hospodě a čekali na info, jestli se hrát bude nebo ne. Já zuřivě okusoval půllitr, nebotˇ jsem chtěl, atˇ se hraje a čas od času jsem prohodil nějakou inteligentní hlášku. Jako třeba: "Hele, už sněží trochu drobněji co?"

Zdar

:: zprznil: Karl 19:46 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Piš barde, střádej, až budeš mít 100 miliónů, přijď, zůčtujem spolu...

Včera, po třech letech strávených ve vyšetřovací vazbě, propuštěný Petr Bezruč obviněný z vytunelování 100 miliónů nějaké kampeličky, byl dotázán co teď bude dělat.
Reportér: "Co nyní hodláte dělat?"
Bezruč: "Zaslechl jsem něco ve smyslu živit..."
Reportér: "Dobře, čím se nyní hodláte živit?"
Bezruč: "Vy snad máte pocit, že bych se JÁ musel něčím ŽIVIT?. Jestli teda myslíte, že půjdu na pracák, tak to teda ne!"

Tak to bylo jen tak na úvod. Jinak mě nemoc, stěhování webů, příprava stěhování mě osobně, šílené věci, které se dějí kolem mého osobního života a lidí, kteří se kolem mě pohybují, dostatečně zaměstnala natolik, že jsem neměl čas a ani chutˇ zde něco publikovat. Každopádně dnes odjíždím do města komínů. Pěkně se tam uklidním až do úterního rána, potkám se po dlouhé době se známými, zajdu si na Baníček.....teď mi nějak chybí závěr. Takže teď.

Závěr

:: zprznil: Karl 11:23 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Mladý může, starý musí aneb Úvaha o hrobečku…

Nevesely truchlivy jsou ty kraje vodní…jo, pan Erben má pravdu. Neveselo truchlivo není jen na dně jezera, ale i v mé dušénce. Nějak jsem se zasekla ve stavu nepohody a nevím jak z toho ven. Přitom ještě minulý týden jsem se radovala, jak jsem si tak pěkně poradila s problémy v práci, plácala se po rameni, jaká jsem to šikovná děvucha, juchla jsem si na plese, prostě po-ho-da. A od pondělka konec šmytec. Ryju držkou v zemi, bulím feně do kožuchu, nejím, blbě spím…a do toho mi dneska zavolala mamička moje zlatá.Čekala jsem nějaký radostný rozhovor, takové to jak se máš, co děláš, já se mám velmi pěkně…matčin hlas zněl sice vesele, ale to téma hovoru, to téma.

Má mateřídouška dostala výhodnou nabídku. Velice, opravdu velice levně odkoupit hrob. Levný je proto, protože nemá náhrobek, takovou tu mramorovou desku, na níž je zlatým písmem vyryto „Odpočívej v pokoji“. Ale máti je nadšená, hrobeček se nachází na hřbitově v centru města, zprava se nad ním sklání košatá smuteční vrba, zleva ho tiše stíní cesmína. Nádherné místo pro odpočinek věčný.
Po těchto obveselujících slovech jsem trochu vypadla z konceptu. „Mami, probůh, jsi ženská v nejlepším věku. Zdravá. Co blbneš s nějakým hrobem?“. Maminečka moje začala rozvíjet velmi nosnou úvahu možné brzké smrti naší babči (bude jí letos 94, ale je v pohodě), ona že prý tady taky věčně nebude, že i já bych měla pomalu začít myslet na zadní kolečka. Ale hlavně ten hrob je tak levný, to by byl hřích ho nekoupit.

No dobře, říkám si. Mamina má byt, má auto, tak ať si udělá radost a koupí si hrob. Musím to brát z té lepší strany. Koupí toho hrobečku mám i já vystaráno, určitě se tam vleze jednou i moje urnička, budu ležet vedle babičky a své matky a třeba se tam najde kousek místa i pro ostatky mého muže. Budeme všichni pěkně pospolu, zprava vrba, zleva cesmína.

Jak se tu opájím představou svého funusu, život už mi nepřipadá tak na prd protože vím, že budu mít krásný hrobeček, který mi koupila maminka a byl tuze levný. Jenom ještě brnknu na Pohřební službu a zjistím, kolik by koštoval takový pěkný mramorový náhrobek.

Prach jsem a v prach se obrátím...

:: ohezkla: HK 14:35 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Uvazalíí kóózu u trtrtr aneb Plesový trojboj…

Ano, ani mně letos neminulo plesání. Šla jsem do toho s trochou obav, ale nakonec vše klaplo na výbornou. Jedna nejmenovaná, poměrně významná papírenská firma našeho regionu pořádá každoročně ples pro své zaměstnance. Je poměrně složité na to jejich tany tany sehnat vstupenky, nicméně máte-li patřičné známé, splašíte i nemožné. I tentokrát pantáta zafungoval a lístky sehnal a já dostala příkaz udělat ze sebe repre dámu a vydat se do víru zábavy.

Musím bohužel přiznat, že výroba krasavice inteligentní mě rok od roku stojí více a více úsilí. Ona jen změna ksichtu na nějaký pěkný obličej za pomoci dekorativní kosmetiky trvá tak asi hoďku. A tvorba čači účesu dá taky pořádně zabrat ( no jen si zkuste vytvarovat pomocí fénu a natáček dráty do betonu). Dalším úskalím je výběr vhodného oblečku. Po několika minutách marné snahy a jogínských prostocviků jsme pověsila své atraktivní, velmi vypasované, šatičky zpět do skříně a pátrala po něčem, z čeho by mi nelezly špeky a hluboký dekolt nehrozil obnažením mého dmoucího se poprsí.. Jediné, co splňovalo všechny tyto podmínky byl kalhotový kostýmek. Dlouhé sáčko vkusně a milosrdně zakrývalo mé faldy a dekolt nabízel příjemný pohled, leč nehrozil žádným extempore. Po mnoha hodinách urputné snahy jsem si připadala nesmírně sexy a doufala, že mi tento pocit vydrží až do rána.

Je jasné, že na ples se nechodí ve stavu naprosté střízlivosti. Je vhodné se tak trochu předupravit. V mém případě spolehlivě fungují takzvané „míchačky“. Za účelem vytvoření patřičné nálady jsme hópli do nedalekého baru a já polkla dva míchané drinky té nejdivočejší kombinace, pantáta dal přednost vodce s tonikem. Dobře naladěni a vkusně oblečeni jsme dorazili tak akorát včas do místního Domku kultury.

Uvítali nás cimbáloví hudci, dámy obdržely kytičku a pro všechny byl připraven přípitek. Po krátké rekognoskaci terénu jsme zjistili, že náš stůl se nachází hnedle na kraji tanečního parketu, což slibovalo velmi zajímavou zábavu. A taky že jo. Pokuste se vést vtipnou konverzaci, když vás ohlušuje milión decibelů, pokuste se upít ze své sklenky hlt vína, když vám za hřbetem hopsá asi tunová manda a co chvíli si odloží některý ze svých špeků na vaši hlavu. Po půlhodině těchto radovánek jsem vyhlásila rychlý ústup do Pekla (osvěžovna, nacházející se v suterénu). V Pekle bylo opravdu jako v pekle. Vytopeno asi na 50°C, diskoška rvala boltce, lidí jako opic. Rozhodla jsem se, že v rámci zachování zdravého rozumu budu do půlnoci korzovat s flaškou v ruce. A opravdu to bylo to nejlepší řešení. O půlnoci vypukla tombola. Pak už byli všichni tak akorát, že i na parketu vybyl prostor a my mohli jít v klidu skočit něco málo krok-sun-kroků.

Domů jsme se vrátili pozdě k ránu, vytančení, opilí a šťastní. Po probuzení jsem pila Kofolu a polykala Paraleny. Čím jsem starší, tím hůř snáším ty plesací akce. Kdysi jsem mohla pařit tři dny a stačily mi tři hoďky spánku, dneska pařím tři hoďky a spát musím tři dny. A cítím, že bude ještě hůř.

Přeji vám pěkné plesání…

:: ohezkla: HK 12:59 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Stěhování teta vilnosti

Udělal jsem si radost a pořídil si vlastní doménu, kam postupně přestěhuju vše, co jsem kdy na netu zprznil. Tento párek je na řadě jako první a jak jste si všimli, už k tomu i došlo. Držte mi palce. No a aby toho stěhování nebylo málo, za dva týdny se budu stěhovat i fyzicky a to do lokality, kde bude net celý den. Hurá.

Čest

:: zprznil: Karl 17:39 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Vysavač – nástroj ďáblův aneb Není mi pomoci…

Jak jsem tak na té nemocenské, rozhodla jsem se, že doženu všechny resty, které se mi v domácnosti nakupily v době mé horečné pracovní aktivity. Má páteř se za mocného přispění medikamentů může ohýbat pod patřičnými úhly, centra bolesti jsou dokonale otupena, takže co. Mohu tedy v klidu fungovat jako echtovní hausfrau. Navíc touto zvelebovací aktivitou upevním svůj partnerský vztah, neb pantáta Válečný je nadšen – kvartýr uklizený, prádlo vypráno, nádobí umyto a denně teplá strava. Dokonce i hýřím úsměvy (kdo by nehýřil pod palbou analgetik, že).

Dnes po ránu jsem se, probuzena kávou a otupena farmaky, rozhodla, že ten úklid pojmu tak nějak od podlahy. Tedy spíš od koberce. Beztak ten tepich už dlouho volá po vyčištění dočista do čista. Přiberu k tomu i čubin pelech a vyzkouším ten zázračný přípravek, o kterém se tvrdí, že vás, jako mávnutím kouzelného proutku, zbaví skvrn a špíny. Začala jsem tím, že jsem čubajze vyhnala z pelechu. Sice se, děvečka moje chlupatá, natvařovala, ale já jí politicky vysvětlila, že toto je akce „Za pelech krásnější“ a zcela nepoliticky ji uplatila hrstí piškotů. Za veselého prozpěvování jsem vytáhla vysavač, že teda nejdřív odstraním z koberce i pelechu všechny chlupy a jiný bordel a teprve potom použiju obsah té růžové krabičky na bezvadné vyčištění obého. Jsem šťastnou majitelkou nějakého úžasného nového modelu vysavače (vánoční dar mé tchýně). Ne že by mi ta moje stará dobrá Eta nestačila, ale ten, kdo má doma chlupatou línající potvůrku ví, že na odstranění psích chlupů to chce mašinu s onačejším výkonem.

Pobrukujíc si o tom, že „my máme parní stroj, úžasné síly zdroj“, jsem vrazila vysávadlo do elektriky, zmáčkla příslušný čudlík…a ozval se zvuk nebývalé intenzity. Trochu jsem se lekla, nicméně jsem pokusně přejela hadicí po koberci. Všechny chlupy zůstaly na svém místě a vysavač vydával zvuk startujícího tryskáče. Asi ještě pětkrát jsem celou operaci opakovala, pak jsem jen bezradně stála a přemýšlela, kde má manžel kladivo a šroubovák. Spásný nápad se dostavil záhy. Návod k použití, potřebuju návod k použití. I početla jsem si o rozborce a sborce přístroje, o jeho příkonu i výkonu, o tom, kterak navíjet samonavíjecí šňůru, o kontrolce, signalizující naplnění pytlíku…mrknu na heblo, no jasně ten pytel je plný. Hurá, jsem zachráněna, vyměním pytlík a bude to.

Chvíli jsem hledala náhradní pytlík, pak jsem velmi dlouho hledala prostor, kde je ukryt pytlík plný, pak jsem plný pytlík vytáhla a snažila se tam narvat pytlík prázdný. Po deseti minutách marné snahy jsem klela jako pohan, zuby rozškubala návod k použití a potupně telefonovala svému muži. Moje úvodní věta: „Já ten krám fakt, k**va, rozkopu!!“, ho nesmírně pobavila. Vysvětlil mi jak manipulovat s pytlíkem (cha, cha) a oslovoval mě „miláčku“ (to je synonymum slova „debile“). Poslala jsem svého miláčka i výrobce vysavače do patřičných míst, pytlík jsem za použití hrubého násilí narvala tam, kam asi patří, vzteky bez sebe odchlupila tepich i pelech, polkla analgetikum a suše konstatovala, že vysavač je nástroj ďáblův, speciálně určený k likvidaci mé křehké duševní rovnováhy.

A že náš je, djapapá…

:: ohezkla: HK 15:17 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Na Slezské frontě (zatím) klid aneb Marné lásky snaha…

Pomalu se mi navrací má minulý týden ztracená duševní rovnováha. Už téměř nepropadám nezvladatelným záchvatům hysterického pláče, poměrně normálně vyměšuji, v noci jsem schopna spát bez podpory medikamentů a včera jsem dokonce měla chuť na svůj oblíbený bůček. Ale řeknu vám, v uplynulých dvou týdnech jsem si opravdu hrábla na dno. Příčinou krize byl neuspokojivý pocit z mého pracovně právního vztahu a zřejmě i má neschopnost radikálního řešení dané situace.

Řekla bych, že každý člověk se alespoň jednou za život dostane do stavu jakéhosi zatmění mysli, ať už ve vztahu partnerském nebo pracovním. Podvědomě cítí, že je to fakt pokakaným nahoru, ale uvízne v podivné duševní smyčce, která mu nedovolí pohlédnout na problém s odstupem a říct si: „Tak dost, v tomhle už nejedu!“. Mně se přesně takto mozek zacyklil zhruba před rokem. Někde vzadu jsem cítila, že nejsem spokojená se svou prací, že mě serou všichni a všechno, že jsem v práci víc než doma. Byla jsem protivná a nedůtklivá. Opravdu jsem to cítila, leč můj zpitomělý mozek vysílal naprosto sebevražedné signály a já si říkala, že to není až zas tak špatné, že mě ta práce baví, že ty peníze (i když stojí za prd) potřebuji, že si jen namlouvám, že je můj zaměstnavatel vyděrač a manipulátor…Nevnímala jsem varování, která se nabízela na každém kroku.

První nenápadné varování proběhlo předloni v prosinci, kdy jsem čekala, že mi po čtyřech odpracovaných letech ve firmě, bude konečně smlouva prodloužena na dobu neurčitou. A hups, dostala jsem smlouvu prodlouženou na tři měsíce. Když jsem se ptala po příčině, bylo mi naznačeno, že pan řídící může ze svého titulu dávat smlouvy komu chce a jaké chce. Sklapla jsem podpatky a držela hubu. Druhé varování se dostavilo po třech měsících, kdy jsem opět čekala na prodloužení smlouvy a hele, zase jen na tři měsíce. To už se mě trochu dotknulo, protože jsem makala jako Bulhar, nebyla jsem prostořeká, přechodila jsem dvě chřipky a pracovala přes víkendy. A opět se mi dostalo stejné odpovědi. Pan ředitel ze svého titulu, bla, bla, bla…

Když nám v létě stopli dovolené, bouchali jsem o sobotách a nedělích, očekávala jsem alespoň pochvalu před nastoupenou jednotkou, když už ne finanční ohodnocení. Nula, nula, nic, nic. Tak jsem si naivně plánovala krásnou a dlouho vánoční dovču. Nicméně v prosinci se opakovala letní historie, stopnuté dovolené, práce přes svátky a odměna nulová. Smlouva prodloužená tentokrát na měsíc (do konce ledna) a absolutní zákaz vybírání přesčasů. Po sedmnácti dnech odpracovaných na jeden zátah jsem už padala pyskem na tvář. Mé fyzično sice hlásilo, že to ještě nějaký pátek zvládne, ale má dušenka se zauzlovala a odmítala spolupracovat. No, nebudu si tady hrát na hrdinku, naprosto regulérně jsem se hroutila. Minulý týden jsem si chtěla vzít jeden den dovolené, protože mi už opravdu švihalo. Byla jsem poměrně nevybíravě odmítnuta a poté, co jsem se ohradila Zákoníkem práce, bylo mé jednání nazváno nekorektním. Tož to teda, k**va, ne. Chcete-li vidět nekorektní jednání, máte ho mít.

Tak si teď užívám nemocenské a hodlám si jí užívat dost dlouho. Nehodlám totiž přijít o poslední zbytek sebeúcty a proplouvat životem pod vlivem psychofarmak. Očekávám sice ještě nějakou odvetu pana zaměstnavatele, ale přežiju ji. Uvědomila jsem si, že mi tato práce, ponižování a konec konců ani ty peníze nestojí za to. Amen.

Buď práci čest…

:: ohezkla: HK 13:11 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Panebože! Moje žena obdivuje Hitlera!

Našel jsem lyže přátelé. Prostě jen tak. Jdu si tak v pátek z hospody domů a co nevidím. Starší Rossignoly s geniálním vázáním Marker M46. Je jasné, že jsem takový poklad nemohl jen tak nechat ležet na ulici, hodil jsem si je tedy na rameno a šouravým krokem je dovlekl domů. Tam jsem pak dlouhé hodiny s nimi pózoval před zrcadlem. Doufám, že ještě bude nějaký sníh. Mohl bych s nimi chodit třeba..no někam.

Proběhlý víkend byl nějaký ohňový. V sobotu mi volal Ing. Tlustý z Ostravy a ptal se po Líné Noze, který se měl v městě komínů vyskytovat. Mimo to mi popsal svou páteční příhodu. Vrátil se kolem půlnoci domů, nadrátovaný jak Dán a nenapadlo jej nic lepšího, než že si upeče bůček. Vložil tedy pekáč s vepřovou manou do trouby, nařídil minutkovník a spokojeně usnul. Samozřejmě, že jej nějaké zvonění neprobudilo. Kolem čtvrté ráno, ho vzbudil tlak recyklovaného piva na močový měchýř, což jej donutilo k úkonu „vstaň a choď“. Probudil se do naprosté mlhy, smradu ze spáleného masa a pekáče. Začal tedy jednat jako správný muž, vypnul troubu, pekáč hodil pod vodu, otevřel všechna okna a dveře a pak spokojeně čekal hodinu na chodbě než se ten smrad vyvětrá. Říkal, že u toho docela vystřízlivěl. Já jsem zase si v sobotu šel zakouřit na terasu a vajgl poté odhodil do velké plechové krabice, která tam plní funkci popelníku. Poněkud plného popelníku. Poté co jsem to típl, odkráčel jsem opět k PC a spokojeně zíral střídavě do monitoru a na lyže. Po dvou hodinách jsem ucítil zvláštní smrad, zavřel jsem tedy okno a brblal na sousedy. No a pak jsem se vypravil na cigáro. Už na chodbě byl smrad jako kdyby tam kouřilo dvacet horníků po šichtě. Řekl jsem si, že dole mají asi nějakou kuřáckou návštěvu, otevřel dveře na terasu a zjistil, že jsem si tam zřídil spalovnu tuhých odpadů, v mém případě vajglů z cigaret.

Líná Noha je občas i šikovný. V tomto případě dotáhl cd New Order – Get Ready a EMF. Dopadlo to tak, že jsem si v sobotu pouštěl první dvě písně z Get Ready pořád dokola. Pěkně mi z toho šibalo. Mimochodem, dívali jste se včera na Monthy Python? Já měl po večeru na téma Ex-python málo a tak jsem si ještě na noc pustil Life of Brian. Hurá. Když už jsem u těch Pythonů, nemáte někdo titulky k dílům jejich skečů? Předpokládám, že ne, co?

No nic

:: zprznil: Karl 17:46 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Generační zpověď maďarských seniorů

Přetextoval jsem část jedné starší a pěkné písně - no posuďte sami:

Za spánku budí mě, odporné svítání,
já bydlím v Budíně a mám špatné spaní
...
Ze sna si prohrábnu, svůj zbytek vlasů,
jsem starý důchodce a mám dost času

Kdo nepoznal originál je ouplný lamer

:: zprznil: Karl 07:28 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Zlogan na dnešní den

"Jak jste přišli na to, že bych vám mohl dodat nějaké zbraně??" ...A. S. Puškin

:: publygoval: Wal de Mar 14:56 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...