:: Jen tak zlehka ::

:: 30.7.04 ::

Taky si honíte kuličky?

My s Čmeldou ano. Honíme si kuličky a u toho křičíme „Inka Čaka Zuma“. Čmelda se dokonce rozhodl, že bude Synem Boha. Zatím je jen Jaguár 7 a já jsem se dostal na Orla 1. Pokud nevíte o čem mluvím, stahujte free verzi zde. Ale varuji, prudce nakažlivé!

A teď už vážně mizím

:: zprznil: Karl 11:09 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Aktivujte aktivátory

Zítra odjíždím na týden do města komínů. Už se těším až každé ráno vstanu při jitřních červáncích, hodím si přes rameno ručník a skočím do čerstvě dokončeného bazénu za účelem uražení každodenních dvanáctitisíc temp. To bude bájo. Bohužel však musím cestovati opět vlakem, neboť slibované auto v případě –zp- krachlo. No co, připraven jsem, notebook má ve svých vnitřnostech ukryto šest filmů, dvacet dílů The Simpsons, jediné co by mě mohlo skolit by byla chybějící zásuvka v kupé, protože baterka vydrží pouze něco kousek za Českou Třebovou, ale při ideální konstelaci vlakových souprav jsem vyzbrojen na cestu tam i zpět. Taky se chystám navštívit Válečnou na její opavské frontě a snad se za ideální konstelace půllitrů podaří přesvědčit ji ke spíchnutí nějakého zápisku společnou pařátou. Jinak ale nechci připojení na net a zvláště do práce ani vidět. Přeci jen budu užívat slezského čerstvého vzduchu a odpočívat se starými kamarády v zakouřených ostravských pivnicích. Taky mám naplánovanou oslavu narozenin, ještě se dvěma kamarády, za pomoci dvou beček Ostravaru 12ky. Co na tom, že jeden měl narozeniny v červenci a já a ten druhý máme v září. Vždyť srpen je tak pěkně uprostřed. A pokud to vyjde, zajdu si na Baník.

Aktivátory aktivovány

:: zprznil: Karl 19:51 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Důstojný pán ve společnosti bandy otrapů

Když jsem nedávno psal o proběhlé veselce, zmiňoval jsem se i o setkání s ostravskou turistickou výpravou složenou převážně ze Křemila. Dnes mi Líná Noha poslal foto, které ten den v podvečer vzniklo. Jak sami jistě dokážete posoudit, vyjímám se na této momentce (zleva Křemil, pan A, má maličkost, Líná Noha) jako vybroušený diamant v haldě kamení.

Ach

:: zprznil: Karl 19:16 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Víkend v přírodě s výpočetní technikou

Na tento víkend byla plánována chata s Ovocem a jeho přítelkyní J., jenž je vlastníkem onoho objektu. Zde je ovšem nutná odbočka. Jelikož se Doom 3 blíží nezadržitelnou rychlostí, musel jsem, jako správný kapitalista, upgradovat svůj počítač (co na tom, že když zaplatím nové díly do stroje a generálku zubů, bude se má provozní hotovost pohybovat pod bodem mrazu). Konkrétně nový disk a hlavně novou grafiku. Disk už mám zakoupen delší dobu a ona grafika dorazila v pátek. Po poradě s Ovocem bylo rozhodnuto, že můj nebohý comp jede s námi. Konec odbočky. V pátek jsme dorazili do místa bez signálu ku večeru a jali se vybalovat věci. Po naskládání armády lahvářů do ledničky, vrhli jsme se, tedy Ovoce se vrhl, já jen tak přicmrndával, na rozebírání a zase skládání pecka. Nutno říct, že se to i s reinstalací povedlo v rekordně krátké době, za což patří Ovoci můj dík. Tak jsme tak seděli, popíjeli piva, já instaloval hry na odzkoušení nové grafiky a noc se nakláněla do své poloviny. Najednou už jsem seděl sám, stále popíjel piva a prsty drtil klávesnici, až byly najednou čtyři ráno a já usoudil, že je čas odebrat se na kutě. Tento proces spočíval v tom, že jsem se z polohy sedu, skulil do polohy lehu a usnul.

V osm ráno Ovoce s přítelkyní vyrazili na houby a provedli pokus o mou resuscitaci. Neúspěšný. V deset jsem otevřel oči, vypravil se do koupelny na osprchování nebohé hlavy a s hrůzou zjistil, že tam není zrcadlo. Dva dny bez kontroly zevnějšku! Klid, povídám si, tohle Kájo zvládneš. Bez signálu, bez zrcadla, byly i horší věci. Očistil jsem tedy své tělo, poté i kly a to už dorazili naši houbaři. S prázdnou. Tak jsme si dali nějaké pivo, pojedli, já se převlékl do nádherných červených montérek a šli s Ovocem trochu manuálně pracovat. Na večer bylo totiž plánováno grilování a poté návštěva místní vodní plochy za účelem odchytu nějakých plovoucích bestií. Pojďme rovnou k tomu. První část výpravy za rybami se skládala ze mě a Ovoce (komu se dnes podaří jít se šéfem na ryby?) a druhá část, která dorazila asi za hodinu za námi, z J. a jejího švagra. Já jsem se pasoval do role vrchního rybího šéfkuchaře, protože „vim pyčo, co ty ryby žeru, ni?“. Hodně nás povzbudil vedle sedící pán s malým chlapcem, kteří tahali v pravidelných intervalech jednoho šupináče za druhým. My jsme měli taky pěkné záběry, aby taky ne, když jsem rybkám vařil chleba se sýrem a poté došlo na učiněný hamburger, po přidání do směsi i trochy luncheonmeatu. Adrenalin stoupal, endorfiny se vyplavovaly s každým dalším záběrem, ale nic jsme nechytli. To však nevadilo, protože za to kilo to stálo. O půlnoci jsme se vypravili nazpět, já ještě popil trochu piva, pohrál trochu her a šel spát.

V neděli jsme vstávali všichni skoro stejně a tak jsem se tentokrát přidal k houbové výpravě (komu se dnes podaří jít se šéfem na houby?) i já. Musím říct, že teď už jsme měli tip od místních na jaká místa se vydat a tak jsme šli skoro najisto. Taky tam ty mrchy byly. Ovoce, však ke své smůle zvolil po chvíli špatný směr a tak, když se se mnou a s J. setkal, jenom kroutil hlavou, když jsme s J. sypali do jeho košíku huby plnými hrstmi. Vydali jsme se tedy spokojeně na cestu zpět, já se ubránil útoku smrtících včel zabijáků, poté smrtících komárů zabijáků, aby mě poštípala nějaká hovada. Zbytek programu už byl poněkud odpočinkový, dorazili jsme zbylá piva, sbalili své svršky, abychom vyrazili ku Praze, kde po mém vyložení v Krči, Ovoce zjistil, že na chatě nechal batoh s mobilem. Tedy možná jsem jej přehlédl já při nakládání věci. Hmm, sakra.

Howgh

:: zprznil: Karl 19:17 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Restaurace monarchie Chrupu

Konečně jsem si pořídil v Praze zubaře. Tedy zubařku. Po nezbytných asi šesti odmítnutí ve stylu „máme plno“, jsem na doporučení narazil na tu pravou. No, pravou, to se teprve ukáže. Už když jsem přicházel na vstupní prohlídku, byl jsem poněkud nervózní, což se projevilo v tom, že jsem zvonek nedokázal svou roztřesenou rukou stisknout pořádně, a tak jsem pět minut stepoval přede dveřmi, než je náhodou otevřela vycházející pacientka. Po zaregistrování jsem byl odveden na rentgen chrupu (chruporentgen?, zuborentgen?). To bylo příjemné, stál jsem tam, kolem mé hlavy se točila jakási podivná věc a já si užíval báječné pocity z té mi neznámé technologie. Bohužel to netrvalo moc dlouho a už jsem mířil do křesla. Podařilo se mi ještě přeskakujícím hlasem pozdravit paní doktorku, zkontrolovat její vizáž, říct si, že tohle není nic pro mě a zapadnout do té divné tvrdé pohovky. Paní zubáková si prohlédla rentgenový snímek, radostně se pousmála a začala mi rejdit v puse. Krátký pohled ji stačil k veselému zvolání: „sestři, máme tady dalšího pána co bude vydělávat jen na nás“. Poněkud mě to zarazilo, ale mlčel jsem (taky jsem měl v hubě takové ty jejich špachtle, takže bych ze sebe dostal maximálně uueaaauuo). V průběhu prohlídky jsem měl pocit, že se do křesla bořím níž a níž, až jsem v duchu narazil na projíždějící vagón metra trasy A, ale jak se říká, zdání klame. Byla to tragédie, kterou jsem nečekal ani já. Připadal jsem si jako Napoleon po Waterloo, Hitler po bitvě u Stalingradu a řezník Krkovička po každém díle Jáji a Páji dohromady. Vše dokonalo prohlášení paní vrchní zubní: „podívejte se, zrekonstruovat Váš úsměv nebude žádná sranda, a když se mi o to nebude pak starat, tak Vás vyhodím“. Veselo. Nicméně, poslední rána to ještě nebyla. Povídali jsme ještě asi 15 minut (ona mluvila a já kýval hlavou nebo říkal ano) a pak jsme přešli k ceníku. Když jsem z ordinace odcházel, neměl jsem v hlavě nic jiného, než ty šílené cifry. Myslím, že po své smrti odkážu své zuby Národnímu technickému muzeu.

Čest

:: zprznil: Karl 21:56 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Jdou po mě jdou, jdou, jdou…

Ve čtvrtečním Reflexu byla zmínka o tom, že policisté kdesi v Čechách provedli akci proti gangu kuplířů, kteří dívky ke šlapání nutili, s krycím názvem Karl. Jak je vidět hlavního šéfa ještě nedostali. Každopádně bych ale rád učinil veřejné doznání. Ano, nutil jsem ty dívky šlapat. Vše začalo nevinným výšlapem na horu Říp, následně gradovalo, až vše vyvrcholilo pochodem Praha – Prčice po nejdelší trase, při kterém jsem dívky donutil ušlapat 70 km. Docela chápu, že tohle už na ně bylo moc a některá z nich mě práskla. Já bych to taky nevydržel. Takže pokud bych se dlouho neozýval, buďte té lásky a sepisujte petice, předpokládané místo doručení bude Praha – Pankrác.

To je vedro, co?

:: zprznil: Karl 15:53 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Taky na WC smrkáte do toaletního papíru?

Hmm, svatba. Nic moc, docela je to nuda. Furt Vás někdo fotí, někam se chodí, pak tam někdo mluví, pak se zase fotí, pak se gratuluje, pak se jede někam na oběd, na který se strašně dlouho čeká, jídlo je studené, venku je strašné vedro, Vy se v tom kvádru potíte a nic nepomáhá, že jste nejkrásnější. Každopádně jsem za pomocí nejrůznějších diverzních akcí, vetřel se při skupinových fotkách celého osazenstva hned za novomanžely a natahoval svůj čapí krk co nejvýše, abych tak zářil jako zamračená kometa na jinak krásném nebi šťastných lidí. Muhahaha. Asi tak, držela se mé paže má babička, aby snad cestou někde neupadla a vždy když si fotografové rovnali svatebčany, bylo to podle jednoduchého klíče, první novomanželé, vedle nich rodičové, za novomanžely prarodičové a kolem toho všichni ostatní. Zavelel jsem tedy: „Babi jdeme“, sunul se přímo doprostřed a tam se spokojeně kabonil. Smutné ovšem bylo, že mě donutili sundat si černé brýle, takže výsledný efekt byl o něco méně bombastický, něž jsem plánoval.

Po skončení oficiálních akcí, byl plánován přesun do večerní restaurace, která se nacházela v Divoké Šárce, ale já se musel jet do Krče převléct a hlavně přezout. Cestou jsem se stihnul zastavit v centru, kde pan A. s Línou Nohou prováděli turistickou výpravu z Ostravy, pozdravit se s Křemilem a dát si s nimi jedno pivo. Takže, než jsem dojel do Krče, vykonal nutné převlékací potřeby a přesunul se přes celou Prahu na Šárku, bylo 21:45. Zábava tam už poněkud uvadala a když jsem zjistil, že prase už je také ohlodané až na kost, přenesl jsem svou pozornost na bečku desítky Budvárku. Dle hesla „Jak si sám natočíš, tak si to taky vychlastej“, jsem si vařil pivo absolutně nesycené, abych jej mohl vpravit do svých dutin maximálně na dva loky. Netušil jsem v kolik se bude končit a jestli budu muset cestovat posledním metrem, či jak a tak jsem chtěl aspoň dohnat některé slavící spoluobčany. Musím říct, že se povedlo. Když mě v jednu naložili do auta, byl jsem již poněkud vícemluvný a až do dvou, kdy jsem jako poslední byl z přibližovadla v Krči vyložen, jsem tu hubu nezavřel. Hurá.

Já ano

:: zprznil: Karl 12:04 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Jakoužto veselku nám dnešní den přichystal?

Svatební přátelé, svatební. Ovšem, abych uklidnil krásné, mladé, bohaté a nezadané sklečny, nežením se já, nýbrž se vdává má sestra. Né, Válečná, ne. Ta už vydatá je, ta druhá. Každou chvíli očekávám telefonát svého otce, kam mám dojet, aby mě mohli převézt na hrad Okoř, kde se celá sláva koná. To víte, bude to bohatá svatba se vším všudy a já samozřejmě budu nejkrásnější (vypadám totiž naprosto skvěle). Na druhou stranu se ode mne mnoho neočekává, neboť na oficiálním seznamu hostů je za mým jménem uvedeno: „bratr nevěsty (nevlastní)“. I tak se ovšem chystám býti lvem salónu, jak už je u mě zvykem. Sic je možné, že k večeru se ze lva stane obyčejný kojot, ale i s tím se počítá.

Dobrou huť, pokud ihned olysáte

:: zprznil: Karl 10:23 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Mohli byste dneska vyměnit 135 monitorů? No jasně, že jo, šéfe!

Tak vo tom to dneska bylo. V práci proběhla akce Kulový blesk, ve které hrály hlavní roli monitory. Nohy bolí jako šlak a ruce mám vytahané jako to divné zvířátko, co mi je občas podobné. A to jdu ještě zítra na svatbu a strávím celý den v polobotkách, na což se mé nohy nebohé mocmoc těší. Ale hlavní zpráva dne. Byl jsem dnes v úřadovně VZP vyzvednout si průkaz pojištěnce. Jsem totiž od 1.7. jejich. Rozhovor vypadal asi následovně:

Já: „Dobrý den.“
Ona: „hmm“
J: „Jdu si vyzvednout průkaz pojištěnce.“ (podávám doklad o tom, že jsem jejich)
O: „Proč Vám ho nedali předtím?“
J: „Bylo mi řečeno, ať si jej vyzvednu, až budu u Vás veden.“
O: „Hmm, tak jo.“ (odchází a po chvíli se vrací s oním papírkem)
O: „Ale stejně byste si měl přeregistrovat naši pojišťovnu sem do Prahy.“
J: „Proč?“
O: „No, když dojde ke změně, budete to muset posílat do Ostravy.“
J: „A to tu změnu nejde nahlásit tady?“
O: „No jde, ale pak to budem muset posílat my.“

Jsem v dobrých rukou

:: zprznil: Karl 20:55 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Rock for People: Phoetographie

Nebudu Vás unavovat žádnými zásadními prohlášeními o tom, že vše co na těch fotkách je, je pouhou iluzí…a tak jdeme rovnou na věc. Členěno do sekcí a popisky vždy zleva.

Sekce snídaňového stolu: 1, 2, 3 (v různých kombinacích Boďa, Katan, Líná Noha [dále jen LN], má maličkost [dále jen já], pan A. a dvě cizí punkové ženy)

Veselá sekce: 1 (LN si fotí zhora svůj břich, pod ním leží pan A.), 2 (Gumišova holka kouří), 3 (punkáči a jejich hotel Continental), 4 (LN těsně před odpadnutím), 5 (Katan, ona punková žena co uměla tak skvěle říkat „ty vym*daná pi*o“, já), 6 (skandální odhalení)

Skupinová sekce (za předpokladu, že i dva jsou skupinou): 1 (Gumiš, LN), 2 (pan A., LN), 3 (LN, Gumiš, pan A., já), 4 (LN, já, nějaká sklečna, Gumiš), 5 (já, LN, Gumiš)

Večerníčková sekce (já a sklečny): 1, 2, 3, 4, 5, 6

Tak to by bylo

:: zprznil: Karl 19:26 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Dneska mě nenapadl žádný nadpis

Musím uznat, že včerejší den se vyvedl. Nejprve jsem z domova zmastil jakousi podivnou změť čísel, kterou jsem vydával za report pro zahraniční ústředí, poté jsem zhlédl film Ken Park, což je dost velká divnota a ani se nedivím, že jej v některých státech zakázali. Pro Ty, kteří jej neshlédli, zde uvedu krátký výcuc z děje: středoškolák, který přivedl svou holku do jiného stavu si hned na úvod prostřelí hlavu ve skateparku. Týpek spí zároveň se svou holkou i s její matkou. Úchylný vnuk probodne své prarodiče kvůli tomu, že děda podváděl ve scrabble a babička chodila bez zaklepání do jeho pokoje. Ožralý otec, chce svému spícímu synovi vykouřit a pak pláče, že jej nikdo nemá rád. Bigotní katolík uspořádá doma obřad, ve kterém si vezme za ženu svou vlastní dceru…no nádhera. A pak jsem se dopravil na místo setkání se –zp-, kterého jsem dost dlouho neviděl a je s ním vždy dobrá zábava. Dokonce snad i díky jeho vstřícnosti dostanu od něj, jako zaměstnance jedné textilní firmy, pěkné nádherné boty z reklamace jen tak. No nekup to, že? Taky jsem našel v baťohu Líné Nohy dvě nádherné fotky, o které se nemůžu nepodělit. První je z jednoho silvestra, kdy jsem šel na maškarní ples v masce Linoleového Joea. Na té fotce ještě chybí linoleová čepice, která byla součástí masky a vedle stojící postava je Ing. Tlustý. Druhá fotka je z dob, kdy jsme byli ještě mladí a krásní a je z Rockové Horní Lhoty a je na ní zachycen Líná Noha se svou tehdejší ženou a vedle mě ta krásná dívka (lichotka :) jest D.

A taky mě nenapadl žádný pozdrav

:: zprznil: Karl 16:49 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Kdo žebráka holí chce být, psa si vždy najde

Seděl jsem dneska doma a uvažoval nad svým neveselým příběhem (původně jsem chtěl napsat smutným, ale na to má patent Lobo). Český Brod a předcházející akce mě finančně naprosto vyčerpaly a co teď já nebohý? Výplata ve čtvrtek a dnes sobota. Kdyby tak kamarádi na mě si vzpomněli a navštívili mě v mé skromné chýši za účelem vytáhnutí mě do hospody. A jak kdyby to ti čerchmanti tušili, sešli se mi dnes hned tři nabídky k sňatku s pivem a pěkně rozložené do tří dnů. V klidu si hraji MOHAA Breaktrough, když tu mi volá Líná Noha, že má takovou divnou žízeň a že večer radši vyrazí za mnou do Krče, abychom zašli na místní Gambrinus. I zaradoval jsem se. Ve chvíli, kdy žaludek už začal vydávat ohyzdné zvuku hladu, vydal jsem se za stravenku zakoupit chléb svůj vezdejší, abych trochu těch poživatin do bachoru nandal. V tom mi volá –zp-, který byl na nějakých autobusových závodech (nebo snad automobilových?), že si zrovna říkal, jestli bychom v pondělí nezašli na pivo. Má situace mu nijak nevadila a tak jsem se zaradoval podruhé a koupil sobě špagety v konzervě. Zrovna když jsem tuto nechutnou krmi ohříval nad táborovým ohněm v kuchyni, volal mi pan D., že v neděli jede za babičkou na Chodov a že prý jestli by mi nevadilo, kdyby se cestou zpět zastavil za mnou a zašli bychom na pivo. Nevadilo. I zaradoval jsem se potřetí a zhltnul ten odporný pokrm na jedno polknutí. A teď ještě rychle postřílet nějaké Němce.

Tolik dnů v jednom štěstí

:: zprznil: Karl 15:58 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Rock for People po desáté: „Prosím Tě, mohl bys mi nalít trochu piva do mého chleba s vínem?“

Uff, tak další ročník RFP je za mnou a já si teď budu snažit sesumírovat si zážitky, které mě tam potkaly. Bude to trochu těžší, protože dny se poněkud spojily do jednoho většího celku, ale vezmu si na pomoc program, který stále žmoulám v kapse.

Sobota. Sraz s Línou Nohou a panem A. u jejich hotelového baru. Čekání na pana A., který poněkud zaspal. Poté co konečně dorazil, jsme se vypravili na nádraží a radostně odkvačili vlakem do Českého Brodu. Chlapci sebou měli stan, který jsem jim trochu pomohl postavit, i když jsem ještě netušil, že v něm nestrávím ani minutu. Jak se nakonec ukázalo, není nad můj starý dobrý spacák, který byl vyroben ještě v dobách socialismu a zdědil jsem jej po své sestře. Ano je to ten zelený. Byl jsem celý nedočkavý než jej dostaví, neboť na Stadion Stage probíhal veselý punkový blok. Když jsme konečně vyrazili do areálu, hned jsem je ztratil, chlapci se zastavili na Priessnitz. Jen jsem se postavil do fronty na pivo, už mi na rameno klepal Katan, pak Hrnek, Boďa a Gumiš, což byla ostravská část naší domluvené sešlosti. S Katanem jsme se shodli, že já budu ředitel a on nejchytřejším, čehož jsme se drželi po celou dobu trvání festivalu, až na epizodu s Kouzelnými večerníčky, ale o tom až za chvíli. Po nějakém nezbytném bloudění a dešťové přeháňce, narazil jsem na slečnu A., se kterou jsem se odebral od The Vibrators na 2v1, aby ona po chvíli usnula.Vrátil jsem se zpět na UK Subs, aby pak ještě další skvělý koncert, který stál za zmínku, bylo představení Znouzecnosti. Něco se ještě dělo, ale zmáhala mě únava, a tak jsem opět našel slečnu A., abych ji v praxi dokázal své tvrzení, že do mého úžasného spacáku se vlezou lidi dva a usnuli jsme spánkem spravedlivých.

Neděle. Po probuzení jsme se slečnou A. odebrali posnídat pivo, aby se mi ona hned ztratila a nechala mě sedět před stánkem u stolu plného punkáčů. Měl jsem z toho takovou radost, že jsem je všechny zval na piva, cíga a stolní fotbálek, abych pak v pokročilejší hodině, ještě s jedním, kterému jsem říkal pan Majer, odešel dovnitř areálu. Tam jsem ho samozřejmě ihned ztratil, ale našel jsem slečnu A. Ta již byla opět poněkud unavena, což jsem pociťoval taky a šli jsme si na chvíli lehnout do trávy, kde nás drsně pokousali mravenci. Vzbudil jsem se právě včas, abych se podíval na to, jak mě zklamou Spermbirds a radši si šel poslechnout Nahoru po schodišti dolů band. Samozřejmě jsem opět ztratil slečnu A. Tak jsem tak hodinkou jen tak bloumal kolem pódií, až jsem samozřejmě narazil na Línou Nohu s panem A. a jak jsem měl takovou radost, nechtěně jsem je oba kopl do tváří. Drželi si před nimi totiž balón. Měli radost. Poté co jsme zjistili, že Ill Ňino a Life of Agony, zas až takové pecky nebudou, šli jsme se mrknout na fotbalovou projekci finále ME. Cestou chlapce napadlo, že by tam nemuseli dojít, ale to mi až tak nevadilo, protože jsem před plátnem potkal Gumiše, Katana, Boďu a Hrnka. O poločase, jsme se samozřejmě opět všichni poztráceli, ale já jsem potkal pana Majera a měli jsme z toho takovou radost, že jsme si dali ještě nějaké piva a tuším, že jsem pak usnul vyčerpáním.

Pondělí. Jak to tak bývá, poslední den bývá vždycky nejdrsnější a ani teď tomu nemělo být výjimkou. Ráno jsem se vzbudil na obvyklém místě a vydal se na tradiční snídaňové místo. Pana Majera jsem zapomněl asi o pět metrů vedle a už jsem jej neměl potkat. U snídaňového piva jsem našel v pohotovosti všechny členy naší skupinky, kromě Hrnka, který odjel do Ostravy. Samozřejmě kolem spousta punkáčů a tak jsme opět navazovali družné rozhovory. Našli jsme tam jednu punkovou děvu, která uměla nejlépe na světě říkat „ty vym*daná pi*o“ a tak jsme museli přetahovat o to, kdo ji pojme za ženu. Děvče bylo ovšem trochu rozverné a než odešlo od našeho stolu, pokousala mě a pana A. Nutno dodat, že mě víc, heč. Tady taky zazněla pro mě největší hláška celého festivalu, kdy k nám přišel punkový týpek, které mu jsem celou dobu říkal jak je škaredý a zeptal se nás jestli bychom nenalili trochu piva do jeho chleba s vínem. Nalili jsme. Ale to už byl čas vydat se na Tornádo Lue a cestou se všichni hromadně poztrácet, kromě mě a Gumiše. Kdo jste četli mé příběhy s ním na loňském Trutnově, už teď víte, že to nemohlo dopadnout jinak než skvěle. Po TL jsme se odebrali na punkový blok do Club stage, kde se mi povedlo potratit svou tradiční festivalovou bejsbolku a tak jsme si s Gumišem vyrobili papírové večerníkové čepice. Na té mé bylo napsáno PORNO. Ovšem opět mi začala trochu padat hlava a tak G. přivedl sličnou blondýnku S., která na nás již delší dobu koukala, abych se zabavil. Taky že ano. Měl jsem na sobě tričko MF DNES a S. se mě nevinně zeptala, zda tam pracuji. To byla voda na můj mlýn. Vzal jsem ji na dvě hodiny stranou a tam ji líčil překotné zážitky z redakce, kde dělám ušlápnutého sporťáka a píšu pouze o lukostřelbě, vodním pólu a občas mě pošlou celý den do Chuchle. No a pak jsem zase vyhledal zpět Gumiše, abychom se vydali vstříc davům a jako kouzelní večerníčci plnili přání slečnám v našem dosahu a pan A., kterého jsme potkali cestou, nás u toho fotil. Brzy jsme našli i zbytek a dorazili právě včas před Stadion stage, abychom si zazpívali společně s Mňágou a Žďorpem. Dál už jsme si radši zpívali sami naši tvorbu, aby se snad umělci neurazili. A pak jsem se co? Ztratil. Takže jsem si nejlepší ska z Plzeňska i z Česka Tleskač prostál sám v první řadě, možná i proto, že tam bylo zábradlí, kterého jsem se mohl držet. Jelikož to byla poslední kapela tohoto fesťáku, věděl jsem, kde se opět potkám s Gumišem. Sedl jsem si před Hare Kršňáky a zanedlouho se G. objevil i s Bóďou a už to šlo ráz na ráz. Závěr byl tak zběsilý, že si jej tady snad ani nedovolím popisovat a radši napíšu, že jsem šel hned spát.

Úterý. Smutné ráno. Balení věcí. Odchod s Línou Nohou a panem A. ke snídaňovému stanu, kde jsme zřeli obrovský kontejner plný odpadků a v něm asi deset punkáčů, kteří řvali něco o tom, že to je jejich kontík. Nutno dodat, že jsme tam vydrželi až do zavření posledního výčepního stanu a až pak se vydali na unavenou cestu domů. Jistě chápete, že se nedá obsáhnout a ani zapamatovat, vše co se prožilo, ale i tak bych řekl, že to byla slušná práce. Pokud mi dorazí ona večerníkové fota, také se zde objeví, ale teď už konec.

Bez pláže nejsou koláže

:: zprznil: Karl 12:00 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Bez pláče nejsou koláče

Inu rozhodl jsem se po delší době napsat sem nějakou řádku. Řádka. Tak a můžu pokračovat. Včera jsem se vypravil na Staromák. Jako každý Polák, teda Šlonzák, sakra Čech jsem nemohl nesledovat včerejší fotbal. Nutno dodat, že zapáleným fotbalovým fanouškem jsem již drahnou dobu, ale to už jistě všichni víte. Velkoplošnou projekci na Staromáku jsem absolvoval už na čtvrtfinále s panem G. a nutno dodat, že atmosféra byla skvělá, sedmička vína nám taky chutnala a lidí nebylo až tak moc. Vyzvedl jsem tedy o půl deváté Línou Nohu z práce, vzal do ruky litřík červeného a pohodlným krokem jsme došli na Staroměstské. Už z dálky nás vítalo hromové „Kdo neskáče není Řek“ a tak jsme věděli, že jsme zde správně. Ale toho lidu. Nebylo se ani kam postavit, aniž by člověk bez problémů viděl na projekci. Museli jsme vzít zavděk menším plátnem, protože před tím velkým nebylo k hnutí, natožpak k vidění. Já věděl, že v někde v davu se ukrývá i kolega Ovoce s přítelkyní, ovšem uznali jsme, že se zkusíme potkat až o poločase. Líná Noha byl celou dobu otrávený, furt cosik mrmlal a těsně před koncem půle odkráčel domů. Prý tam na něj bylo moc lidí a bolely ho nohy. V neklidu jsem se dodíval první půli, trochu si zanadával na ta kopyta, trochu pochválil některé úžasné akce a pak se jal vyhledat Ovoce. Dali jsme si sraz za pódiem, které bylo hned vedle většího plátna a jak si tak jdu na místo určení, podívám se doprava a dva metry ode mne tak stál Vaška Klausů. Usmál jsem se na něj, nonšalantně mu pokývl pravou rukou a pokračoval dál v cestě. S Ovocem jsem se potkal, ten mi sdělil, že nás za chvíli vyzvedne náš spolupracovník Šaša, který nás prý odvede do hospody, kde nám drží místo. Jak Ovoce řekl, tak Šaša učinil. Usedli jsme U Kata právě včas, abychom chytli začátek druhé půle. A už začly nervy. Co budu napínat, všichni víme jak to skončilo, jen nutno dodat, že v okamžiku gólu jsem zrovna stál na WC, poklidně prováděl odtok a najednou uslyšel smutné zahučení. A je to v prdeli, pomyslel jsem si a taky že bylo. Smutně jsme seděli u poloprázdných půllitrů, já stále nevěřícně koukal na televizi, kde dávali záběry přešťastných Řeků, nikdo nemluvil, a tak jsme si dali ještě jedno smutné pivo na spláchnutí a šli domů. Už se nebudu nikdy rouhat, slibuju. Každopádně už cestou jsem se rozhodl jak si spravím náladu. Od úterka začínám šetřit a pojedu s Baníkem na předkolo Ligy Mistrů. Třeba to bude na Manchester United nebo jiný slavný klub. A proč až od úterý? Protože zítra odjíždím na Rock for People do Brodu a tam to o šetření určitě nebude. Ani peněz ani těla.

Kdo pozdě chodí, ten druhým škodí

:: zprznil: Karl 13:05 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Dobře nakopnutý Roteiro aneb Finále v loji...

Upozornění: tento příspěvek není vhodný pro fotbalové odborníky a skalní fanoušky. Četba jen na vlastní nebezpečí!!!

Nejsem žádný výrazný znalec a milovník fotbalu, ovšem v rámci klidu v rodině občas koukám na barzjaky ten mač. Zpočátku jsem přiváděla pana Válečného k šílenství otázkami typu: "A proč je tam těch pánů tak moc? A ti červení, to jsou naši? Jaký je rozdíl mezi ofsajdem a postavením mimo hru?". Tuším, že svého zenitu jsem dosáhla památnou větou: "Kdyby na tom hřišti pobíhalo i pár Německých ovčáků, třeba by ti fotbalisti byli rychlejší." Manžel mě tenkrát málem přizabil a odešel se na ten futból dodívat do hospody. No a já se rozhodla, že požádám některou z místních kopaček, aby by mi objasnila záhadu hlavolamu. Při nejbližším fotbalovém klání jsem nainstalovala své těleso do hospody, sedla si ke kapitánovi týmu FC Malé Hoštice a nechala si všechno pěkně polopaticky vysvětlit. Sice mi stále fotbal připadá jako taková hodně zmatená hra, ale k radosti svého chotě už neprudím hloupýma dotazama.

Tož a včil k temu Euru. Můj komentář, jak jste jistě pochopili, nebude nikterak fundovaný. Nicméně si troufnu tvrdit, že ti naši čutálisti odvedli výborný výkon. Dokonce i já jsem dokázala ocenit jejich inteligentní a přitažlivou hru. Obzvláště výkon Milana Baroše by zasloužil pochvalu před nastoupenou jednotkou. Včera večer se však mé oko zalilo slzami.

O výsledku včerejšího zápasu se už od pondělka vedly vášnivé debaty. Řešilo se skóre, uzavíraly se sázky. Dozvěděla jsem se, že ti Řekové stojí za hovno a že je sicher šmiknem. Dozvěděla jsem se taky, že ti Řekové jsou docela dobří a že za výhru mají dostat slušně zaplaceno, takže to sicher projedem. Bylo mi řečeno, že sudí Collina, který má náš duel s Řeky pískat, je prý nejlepší rozhodčí v Evropě. A bylo mi i řečeno, že rozhodčí Collina je hajzl a jednou nám to už pěkně posral blbě odpískanou penaltou. Díky těmto diskuzím jsem objevila další velkou neznámou. Sázky a kurzy. Je to pro mě něco jako tajemství proutěného košíku. Na vítězství Čechů byl kurz 1,5 a na vítězství Řeků 5. Co to znamená? Pochopila jsem to asi tak, že když na vítězství outsidera (Řeků) vsadím 1.000,-Kč a oni fakt vyhrajou, Sázková kancelář mi vysolí na dřevo pět litrů. No, nebudu lhát, že červík chamtivosti zahlodal. Každopádně jsem byla na čtvrteční utkání docela zvědavá.

Jak to včera dopadlo víme všichni. Tomu já říkám smůla jako prase. Řekové si patrně promázli kopačky olivovým olejem a v patnácté minutě prodloužení při nich stál fotbalový Bůh. Ale naši byli jednoznačné lepší. Při každé naší gólové šanci jsem řvala jako na lesy, a že jich bylo dost. Co se sudího Colliny týče, je to démon, ale myslím si, že tak trochu pískal ve prospěch Řeků. Sečteno a podtrženo, byla to paráda, ikdyž se smutným koncem. Inu co, je to jenom hra a pokud nejde o život...

Hoši, děkujem!!!!

:: ohezkla: HK 10:08 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...