:: Jen tak zlehka ::

:: 31.10.04 ::

2 roky? Plakat a kakat!

Přesně před dvěma roky jsem na Jen tak zlehka sesmolil svůj první škrab. Naprosto neskutečné jak ten čas letí. Ale co dělat? Na takové hloupé otázky není čas. Líná Noha mě přivedl na myšlenku, abych k tomuto výročí zorganizoval nějakou sešlost. Tak tedy, pokud máte zájem, navrhuji tento čtvrtek v Pivní záležitosti kolem 18:00. Kdo by měl zájem, ať se mi ozve do komentů nebo na mail v hlavičce a já bych v Záležitosti zarezervoval stůl. Pokud zájem nemáte, půjdu tam sám a následky si neste sami!

Zkoušeli jste někdy hrát simulátor rybaření? Po včerejším celodenním stěhování jsme se s Ovocem a Ládínkem na něj vrhli a výsledkem byl nepřerušovaný fishing až do třetí hodiny ranní (s krátkými přestávkami na Vášnivé známosti II.), přičemž Ládínek chytal až do rána.

Rapala Pro Fishing rulezz!

:: zprznil: Karl 10:44 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Pozor! Toto je poslední škrab z Krče!

Dnes (vlastně už včera) jsem si byl vyzvednout klíče, dohodli jsme si s Línou Nohou kdo bude dělat mámu a kdo tátu (tipovat můžete v komentech) a teď už můžu jen doufat, že ani majitelce nuselského bytu nebude má přítomnost proti srsti. Každopádně jsem si na svižnou netovou linku i doma zvyknul a odvykání bude těžké (čeká mě maximálně GPRS). Avšak neplačte, ani já ronit nebudu. A nyní jdu spát, abych zapomenul na zítřejší stěhování.

Halelujah

:: zprznil: Karl 01:29 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Když se stěhuješ, není kde zhřešit

Předevčírem navečer se na mém disku konečně zjevila toužebně očekávaná kongeniální hra Knights of Honor, takže jistě chápete, že jsem neměl čas na psaní dalších svých kravin a místo toho jsem musel od desáté večerní do druhé ranní a opět od osmé ranní do čtvrté odpolední hrát tento skvost. Pak jsem musel přestat, neboť včerejší volný den byl jedinou mou šancí na sbalení mých svršků a nachystání se k přestěhování. To by člověk nevěřil jakých krámů najde. 6 nabíječek na mobilní telefony různých typů, dvoje falešné rolexky, půl roku pohřešovaná platební karta Citibank, id od Eurotelu, kvůli kterému se s nimi vždy hádám, řka, že jsem žádné neobdržel, el. kartáček na zuby, kde ten se u mě vzal? a samozřejmě spousta důležitých papírů a papírků. Jak mě bolelo u srdce, když jsem vyhazoval ty důležité zašpiněné papírky, na kterých bylo například jen telefonní číslo. A co teprve, když jsem se žehnal s některými kousky oblečení, jako byl ten nádherný zelený svetr z deváté třídy. Nebo černé manchesteráky asi o dvě čísla menší. No těch slz co jsem vyplakal, to bych Vám nepřál vypít. Jo a byl jsem včera na Toy Dolls. Bylo to úžasné, akorát mě dostala ta šílená fronta na pivo před začátkem, kterou jsem si poctivě vystál. Na to, že jsem Toy Dolls poctivě poslouchal naposledy před čtyřmi roky, jsem byl okouzlen natolik, že jsem i tričénko sobě zakoupil.

Tak!

:: zprznil: Karl 16:30 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Už je to hotový, zítra ráno se k nim rovnou dám

Vyřízeno, rozhodnuto, finito, šmytec. V sobotu se stěhuju k Líné Noze. Dnes dopoledne jsem se byl mrknout ještě na jeden byt, fakt moc pěkný, v takové klidné čtvrti, ale bez úspěchu. Nejprve z majitelky vylezlo, že by těch pěněz měsíčně chtěla poněkud víc, než uváděla a že ten internet od UPC, tam už najednou taky není. Takže už mi nezbyde nic jiného než se modlit o přežití. Ovšem dnes se v deset večer Líná Noha stavoval pro své vyprané věci a podělil se se mnou o zážitek z otočkové návštěvy Ostravy. Potkal totiž svou první lásku a jak to vypadá, byli si opět blízcí, nebál bych se říct, že snad je i zamilovaný. Má to jeden háček, ona slečna (či snad paní, to z ní vyrazit nedokázal) má půlroční dítě. Kde se vzalo, tu se vzalo. Už to vidím, nad mou hlavou spí Líná Noha s onou láskou a pod nimi já slintám na plačící robě.

Na shledanou

:: zprznil: Karl 22:49 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Jsem ze sebe zklamaný

Už douho jsem nepotkal tak bezcharakterního člověka jako jsem já. No posuďte sami: jsem arogantní, jsem egoistický, jsem namyšlený, jsem chytrý, když potkám zrcadlo, musím se do něj podívat, myslím si, že jsem hezký, plivu na malé děti, bezdomovcům dávám cigarety a drobné, jsem heterosexuál, nesnášim lidi bez vkusu, pracuji, je mi 27, prý bych si měl koupit novou kolekci trenek, fandím Baníku, mám rád hezké a chytré ženy, piju, kouřím, nezdravě jím, složil jsem pár úchvatných písní, píšu tyhle stránky, nevadí mi, že některé ženy již mají přítele, i tak je chci, souhlasím s Charmsem, že místo metro, by se mělo říkat Metropolitan, rád nosím košile, občas za noc sním celou tabulku bílé čokolády, jsem černým pasažérem, nechodím do divadla, rád používám vytříbenou mluvu...ale to ještě není vše!

Nyní, ale již dobrou noc, milé děti

:: zprznil: Karl 22:50 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

A tady je ten mail

Draha!

Dle rannich reakci D. bych se Vam zrejme mel omluvit za vcerejsi vecer. Avsak ja tak neucinim. Myslim si totiz, ze Vam to nebylo neprijemne. Pokud se mylim, opravte me, prosim, sic si rikam, ze tato situace nenastane. Kazdopadne chapu, ze jsem Vam zpusobil neprijemnosti se Z., ktery by mi zrejme nejradsi rozbil hubu (prominte ze vyjadruji se tak neslusne, ale tato situace k tomu nuti). Co vsak je mym nejzasadnejsim sdelenim, kvuli kteremu Vam pisi tento mail (rad bych dopis, ale okoli mne jiz presvedcilo, ze dopisova forma komunikace jest prezitkem stoleti minuleho...ach jaka skoda), rad bych se s Vami opet setkal. Zjistuji totiz, ze Vase duse jest mi blizsi, nez jsem si kdy dokazal pripustit.

Budu rad za jakoukoli odpoved

Vas

K.

To máte dvojlinky, trojlinky...

:: zprznil: Karl 15:12 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Nazývali mě mnoha jmény...

...z nichž nejčastější bylo - Kreténe! Včera se navrátila D. ze Švajčarska a tak byl na večer program naplánován dost jasně. Nejprve ke mě přijel Líná Noha, aby si vypral a shlédl se mnou podívání o dvou dějstvích Jak zkurvená Sparta porazila Baníček u nás na Bazalech, vypít u toho čtyři piva a pak se vypravit do centra, kde na nás čekala D. se svou kamarádkou Z. Z. jest úchvatnou ženou a není divu, že jsem na ni zkoušel různé své fígle, ani ji to nebylo proti srsti, avšak v pozdějším večeru nás navštívil její milý. Hmm. To už jsme byli na Žižkově, kam jsme se vypravili navštívit kamarádku B. do Aera, ale já jsem společnost zlákal do Pivní záležitosti na nějaké ty Hoegaardeny. B. nakonec přišla za námi a jak velké sklenice v nás mizely, ztrácel jsem veškeré zábrany. Nic mi nevadilo, že naproti mě sedí současný majitel Z. a byl jsem samá radost. Vrcholem byla noční cesta na bus, kdy já a Z. v pévném sevření rázovali jsme cestou necestou a za námi uklidňovala D. milého Z., aby mi nerozbil hubu. A že by to od něj určitě bolelo. Ráno, po probuzení patřil jsem na nasraný obličej D., která využila nebližšího spoje do Města Komínů, aby v mé neřestné společnosti nemusela trávit už ani minutu. Nevím...teď půjdu, napíšu mail Z., ve kterém se ale nebudu ani trochu omlouvat...jsem pohan :).

A Vy pracujete jako co? Jako ďas, pane profesore!

:: zprznil: Karl 14:24 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Rusko hledá nájemstar

V rámci preventivní bezpečnosti se stále marně hledám najít byt ke svému užívání, abych byl ušetřen nebezpečenství plynoucí ze soužití s Línou Nohou. První kvartýr, který jsem chtěl a vypadal celkem slušně, poněkud zabukařila realitka, se kterou jsem o tom jednal. Prostě jí proklouzl mezi prsty a oni nevěděli jak se z toho vymluvit. Stále hovořili o tom jak majitel zrovna nemůže a až na můj přímý dotaz: "takže to padlo?" odpověděla ta slečna: "noooo...eeeeee...hmmmmm, jo!". Nezlobil jsem se na ni, protože byla opravdu moc pěkná, stejně jako všechny v té realitce. I to pětikilo jim odpustím. No a dnes jsem se byl podívat na další, tentokrát přes jinou realitku. U vchodu mě přivítal mladý oblekovaný muž a ještě než jsme vyšli tak mi šeptal do ucha, že dnes je tady poprvé, že ten byt ještě neviděl, že neví jak to říct kulantně a že tedy bude záležet na tom, jak jsem náročný. Vešli jsme do domu a zamířili do sklepa. Ehm. Ano, do sklepa. Vymalovaného sklepa, do kterého byla nasoukána pidilinka s pidisprchovým koutem a v jednom rožku byl hajzl. Majitelka, obstarožní dáma ruského původu si se mnou potřásla rukou a já obhlédl ostatní zájemce. Napravo ode mě stála vysloužilá kurva, povídající něco o tom, že je servírkou a chlapy už nechce nikdy vidět. Po mé levici stál dělnas z Ukrajiny, který přišel rovnou z cizinecké policie a omlouval se, že nemá doklady. "No tak ja se Vam ljubit?". Mocmocmoc, křičeli ti dva a já abych nestál stranou, neznatelně jsem pokývl hlavou. Pak už jsme si jen odsouhlasili cenu (8.500,- per month) a paní majitelka s pánem z realitky pravili, že se nám ozvou. Za 20 minut mi ten sympaťák volal, že jsem se majitelce líbil úplně nejvíc. No, nevzal jsem to! Mě tedy každé vítězství moc a moc těší...

...ale v takovéhle konkurenci?

:: zprznil: Karl 13:50 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Mám Ho!

V pondělí přijela z Města Komínů kamarádka D., která Prahu použila jako přestupní stanici na své cestě do Cýrychu. Jelikož ji znám velmi dobře, vzal jsem si na úterý dovolenou a jak se ukázalo, udělal jsem správně. Kolem čtvrté jsem ji vyzvedl na Hlaváku, přesunuli jsme se do baru Líné Nohy, odtamtud zamířili ke Kozlovi, kde jsme měli sraz s panem G. a pak do Akropole, kam nás vytáhla slečna Z., velmi dobrá přítelkyně D., na koncert nějakých Rudých koster, což jak se ukázalo, byla oblíbená kapela jejích přítele. Hned na úvod se mi podařilo poněkud zaskočit přítele Z. (asi o deset hlav vyššího týpka), poté, co jsem mu při představování šeptal do ucha: "a ty s ní fakt chodíš? no týýý vole, to blahopřeji". Po chvíli nevázané konverzace mě upoutaly boty Z., naprosto úžasné Diesly, a čas od času jsem byl přistižen, jak hladím čárku na špičce těch skvostů. Ovšem doba pokročila, hladina také, a tak jsem rozhodl, že přesun s D. do Krče bude probíhat posledním metrem. Nutno říct, že už jsem měl namále, protože jsem za večer zkonzumoval v tomto pořadí: 1x malý Bernard 11, 2x Ostravar 12, 2x malá Plzeň, 1x Fernet Citrus, 1x malá Plzeň, 3x Berentzen, 1x malá Plzeň, 2x Berentzen, 1x malá Plzeň. Bylo tedy proč odcházet. Jak jsem ale zjistil, D. se upravila natolik, že než jsem ji přetáhl přes nástupiště na Kačerově, málem nás v metru zamkli. Ale to nebylo vše, na jezdících schodech se tak nějak divně zakymácela a než jsem ji stihnul chytit, spadla pozadu a poloze "ležící a hlavou dolů" docestovala málem až nahoru, než jsem ji postavil. Ovšem, ten náraz měl zajímavou dohru. Od té chvíle už chtěla a nemyslela na nic jiného než na sex. Já jako ctihodný muž žijící v celibátu, jsem ji samozřejmě nemohl pomoci od jejího trápení, ale pro zájemce přesně lokalizuju patřičné místo úderu. Navíc, tuto tenzi neukončil ani spánek, ale přelila se do druhého dne. Včera, než jsem ji nasadil do busu, pozdravila Línou Nohu slovy: "chceš šukat?", na které jsem musel reagovat tím, ať si Líná Noha shodí z jezdících schodů nějakou svoji. Tedy pokud jste na netu zahlédli něco o tragédii nočního autobusu do Švýcarska, ve kterém byli znásilněni všichni cestující, víte odkud vítr vane. Jo a pokud Vás zajímá, co jsem myslel tím nadpisem, tak to je samozřejmě lístek na Toy Dolls!

Prasáci

:: zprznil: Karl 11:52 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Návraty aneb Messner mit uns...

Tak a jsme zase zpátky. Zatímco já se navrátila z dálky nevelké, z Města tisíce komínů, pan Válečný konečně přibyl z tej Tyrólie. Zatímco já se vrátila v náladě velmi povznesené díky péči mé mamuchy, pan Válečny je zde s náladou pod psa, nasraný jako brigadýr a celá "akce jábloka" se nesla ve velmi podobném duchu. Sic byl připraven na to, že obyvatelé malebného Tyrolska jsou jedinci podivní, závistní a lakotnější než Prajzáci, toto prý vskutku nečekal.

Po tři týdny pobýval můj muž v alpském údolí, v dědině, čítající asi tak dvacet baráků, v sadech o rozloze asi osmi hektarů, ve společnosti naprosto nablblých, hýkajících rodáků kastelbellských. Již po pár dnech překřtil celé kastelbellské údolí na "údolí dutých hlav". Nechal na sebe pořvávat tyrolského předáka, který se vyznačoval tím, že páchnul jako zahnisaná pata a rasův pytel dohromady, který se chlubil tím, že si po pěti letech koupil nové boty a celé tři týdny se nemyl a chodil furt ve stejných hadrech. Finálním kouskem smraďocha bylo to, že české česáče tak dokonale odrbal na výplatě, že až hanba mluvit. Bohužel i majitelka sadu je pověstná inteligencí houpacího koně a naprosto jí unikají základy matematiky. Inu, co chtít od ženy, která se jednou za deset let vypraví do nedalekého Merana, chce si koupit botky a ptá se, zda pět Euro je za jednu botu nebo za obě. Co vůbec chtít od lidí, kteří si závidí i nos mezi očima a jsou schopni sousedovi nasrat na dvorek jen aby mu zaškvařili? Sečteno a podtrženo, byl to takový na hovno turnus.

Kastelbell je, pravda, neskutečná prdel světa, ale okolí je tam krásné. A mají tam jednu raritu. Nedaleký zámek Juval totiž zakoupil, ó božský, Reihnold Messner. Ano, ten Messner, světoznámý horolezec a filmař. Všichni jsou z něj naprosto připokakaní a mohou-li s ním poseděti v knajpě, čůrají blahem do textilu. Ano, ano, s Messnerem v dědině bych si i já připadala děsně světově. A jak ten zámek pěkně opravil, že. A když vyšpulíte pouhopouhých 20 Euro, můžete se juknout, jak si to ten Reinhold pěkně bydlí. A teď si tam dokonce nechal postavit nějaký megamražák, ve kterém testuje horolezecký matroš. Hmm, už jen při pouhém vyprávění jsem sebou úžasem treskla o zem. A ještě vám o schlossermannovi Messnerovi povím jeden docela pikantní drb. Reinhold, jak známo, celý život lozil po krpálech různého druhu a velikosti, tu s kyslíkem, tu bez kyslíku, jednou zcela sám, druhdy s šerpou (a tím nemyslím, že měl kolem hrudi omotanou stuhu). Celou tu dobu se těšil pevnému zdraví a krom pár omrzlin si nestřihnul žádný úraz. Inu, neštěstí nechodí po horách, že. Podle kastelbellské pověsti si to prý jednou pan Messner pochlastával v hospodě v podzámčí, ožral se jak to hovádko a když se noc nachýlila, vydal se zpět na svůj zámek. Dlužno podotknout, že zámek trčí na docela dost vysoké skále. Reinhold se domotal pod ten šutr a zjistil, že klíče od šlosu leží v zámecké kuchyni. A bo je to kurňa velký horolezec, začal zdolávat skálu a následně pak zdi zámku. Pár centimetrů pod oknem mu podjela noha a...velký horolezecký guru se kutálel dolu kopcom a při tom pádu si přerazil obě nohy.

Ne, že bych měla radost z cizího neštěstí, ale tahle historka mi připadá jako to nejveselejší z celého manželova pobytu v Tyrolích. Jak jsem si celkem pěkně užila svého slaměného vdovství a měla dobrou náladu, tak dneska se zmítám v něžném obětí paní Deprese. Mám pocit, že je to všechno tak nějak na hovino a vůbec se mi nechce písat barzjaké veselé příběhy ze slezské fronty. Dokud mě to nepřejde, budu mlčet a hýčkat si své smutky. Tak.

Jdu se dívat na "Rodinná pouta", mou pravidelnou dávku emocí...

:: ohezkla: HK 09:39 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Budem všichni tancovat, tak jak Olga zpívá!

Sychravý podzim k nám již napřáhl své děštěm a nočními mrazíky zmučené ruce a tak se nám nutí jiná zábava než vysedávání po parcích, hledění na ultrakrátké sukýnky slečen a popíjení levných vín. Naštěstí nás kultura nenechává ve štychu a tedy pokud nenastanou neočekáváné okolnosti, doufám, že se potkáme zítra v Akropoli na křtu nové desky Sto zvířat a hlavně 28.10. opět v Akropoli na Toy Dolls. Naštěstí nemám žádné kamarády kritiky, se kterými bych k večeru, zjistil, že mám sekeru. Když jsem už u toho rýmování, nedávno jsem slyšel verš, který mě úplně dostal: "Když je nebe jak vymalovaný, jsem do Tebe zamilovaný. A když jsou mraky, tak taky."

U huby budu mít pěnu a nebude to z píva...

:: zprznil: Karl 12:03 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Jednou mi jedna řekla, že vypadám jako James Dean

Není tomu zrovna dávno, co mi bylo řečeno: "..když Ty teď máš období Džejmse Dýna a celkově hrozného tvrďáka..", což jak sami uznáte, není ani náhodou pravda. Ale o tom mluvit nechci. Spíš jsem chtěl napsat o zážitku, který se stal autorce těch slov. Jela se svými dětmi za tchýní do Plzně a tam byla onou paní donucena jít i s potomky do cirku. Co čert nechtěl, zrovna tam plzeňští aktivisté pořádali demonstraci proti týraní zvířat, blokovali vstup do cirku a slovně napadali nebohé návštěvníky. Když se však pustili do tchýně, tvrdě narazili. Byli totiž smeteni slovy: "Ale jděte, vždyť ta zvířátka jsou ráda, že nám můžou něco ukázat!". Jo a prý jsem složil splašené jazzy ska.

To by člověk nevěřil, co dokáže zbytkový alkohol

:: zprznil: Karl 13:03 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Angel Scooter is back

Všemi milovaný, obdivovaný vzor Angel Scooter is back! Děkujeme za ty dary. Bohužel už se prý nedočkáme kvalitních popisů jeho víkendového skotačení, protože má strach, že by ho zase nějaký "čurák" práskl. Ale jeho vytříbená mluva neutrpěla. No, posuďte sami: "Hoj ty čuraku jeden ty co si me praskl!Jak uz ted sam vidis mam hotovy novy weblog ale kvuli Tebe ty zkurvysyne jeden tu nemuzu psat to co chci a o mych zazitcich tak jak chci protoze by si to zase prask me matce ty pičo jedna zkurvena pomrdana!". Pokud jste neměli to štěstí číst původní výtvor AS, pokuste se ukecat Čmeldu, mám totiž dojem, že si jej stihnul uložit. Jak vidíte, v klidu jsem tady Čmeldu prásknul, jsem totiž piča jedna zkurvena pomrdana.

UPDATE 13:12: Po chvilce pátrání po netu jsem našel původní blog AS. Tedy, kdo nezná, ať nabírá plnými hrstmi.

Ještě jednou děkujeme

:: zprznil: Karl 13:06 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Šest Hoegaardenů a jedno Mojito? No nic moc!

Z ukrutné škály nabídek, které mi vnucoval včerejší večer, vybral jsem si setkání veteránů firmy, která mi dává barevné šustivé papírky. Jak bývalých veteránů, tak současných. A jak jsem postupem večera zjišťoval, vybral jsem si správně. Především proto, že se tam vyskytly i dvě bývalé pracovnice, kterým jsem měl tu čest kdysi dělat nadřízeného a už tehdy jsem si je prohlížel, ne zrovna cudným, zrakem. Převtělil jsem se tedy z úžasného, zábavného a jedinečného Karla, pijícího obyčejné desítky v úžasného, zábavného a jedinečného Karla, pijícího uhrančivé a exoticky znějící Hoegaardeny a míchaný nápoj Mojito. Nutno říct, že proměna zapůsobila dokonale a tak mé poháry kolovaly kolem stolu a každý chtěl ochutnat. Bohužel ne jen ty zajímavé, ale všichni. Co naplat? Daně! Večer se nakláněl k okamžikům proměny v noc, noc se nakláněla k okamžikům proměny v pozdní noc a náš šofér Čmelda, odsouzený k potupnému nealkoholismu, začínal být nervózní, šoupal nohama a stříhal ušima, na znamení toho, že už by rád vyrazil. Ani můj hořký pláč jej nepřesvědčil k opaku a i já jsem tedy musel opustit skomírající společnost, která po mém odchodu již nevěděla jak se bavit a odešla pět minut po nás.

Nebojte, schůzky jsem si domluvit stihnul

:: zprznil: Karl 16:08 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Čtvrtá kategorie v pavlačovým domu..

Včera Líná Noha podal upřesňující vysvětlení k poloze jeho bytu v Nuslích. Jsou to Horky! No jestli tedy dle slov známé písně budu radši srát v metru...radši ani nemyslet. Každopádně jsem se za ním včera stavoval, neboť mi měl předat jakousi hotovost na pochybné účely a tak jsem tedy po osmé večerní dorazil do baru, ve kterém se Líná Noha snaží předstírat práci obsluhy, ale něco se mi zdálo podezřelé. Trvalo mi to jednoho láhvového Ostravara, než jsem uhod která bije. Líná Noha byl kompletně ožralý a zdůvodňoval to posilováním imunity před ptačí chřipkou, což spočívalo v pití panáků slivovice, do které si rozmíchával med. Nenechal jsem se přemluvit, protože můj negativní vztah k tvrdému alkoholu je dobře známý! Když Líná Noha vyhodil všechny hosty a podnik zavřel, trval na tom, že se musíme ještě někde stavit na pivo. Šli jsme do jeho oblíbeného podniku Do Tří u Náměstí Republiky, tam kousli tři plzně, z nichž jednu se Líné Noze podařilo vylít nebohému vedlesedícímu na nohu a vypravili se ku domovům. Já metrem, on trambají. Ráno mi přišla sms následujícího znění: "tak už vím, jak vypadají konečné tramvaje 11 v obou směrech, doma o půl druhé.hurá.teď malinko vylízaný, ospalý a tu ptačí chřipku jsem dostal".

Nebohý to hoch

:: zprznil: Karl 15:54 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Concert jak má být a Na jaře už nezasadím

V sobotu, kdy jsem pil jeden čaj za druhým a tiše vyháněl stále neustoupivší chorobu z těla, zavolal mi k večeru Líná Noha s tím, že stojí pod mým barákem (už brzy tomu tak nebude, ale o tom o odstavec níže) a jestli prý nezajdem na pivo. Nebyl jsem proti, ale jelikož jsem měl ještě nějakou práci (skutečně! i mi se někdy stane, že pracuji po víkendech a v týdnu po nocích), bylo rozhodnuto, že u mě dodíváme fotbal, o kterém jsem neměl do té doby ani tušení, protože mi na pozadí běželo Knights of Honor (úžasné! není tady nějak moc těch závorek?), já vykonám co vykonat mám a vyrazíme do hospody. Po splnění všech podmínek k přesunu jsme vyrazili a já nechal na Líné Noze výběr ze dvou lokálů, které připadaly v úvahu. S neomylnou přesností zvolil tu, na jejichž dveřích se psalo "DNES COUNTRY". Poněkud jej podezřívám, že o tom věděl a přijel schválně, protože při své poslední návštěvě, vybral lokál druhý a také v něm hrálo country. Nicméně jsme zasedli, při druhém pivu začala hrát kapela, která seděla hned vedle nás a u třetího jsme platili. Nic proti country, ale to bych těch piv musel mít v sobě poněkud více (vzpomínám si, jak jsme si ještě ve Vysočanském baru s Línou Nohou a bandou ožralých trampů prozpěvovali "Rovnou, jó tady rovnou.."). Provedli jsme tedy přesun, tam si dali ještě nějaké pivo a rozešli se do svých domovů.

Na jaře už nezasadím, přátelé, prodám kravku... Jak už víte, majitelem bytu, který obývám, jest Ovoce. A ten pojal plán, ve kterém hraje důležitou roli právě onen byt. A to roli prodaného bytu. Co čert nechtěl, zájemce se našel okamžitě a v půlce listopadu bude mít byt svou roli odehranou. Jelikož nemám nic sehnaného (zde musím poděkovat Ovocemu, že mě nenechal na holičkách a přes své známé se mi snaží objevit něco rozumného a v rozumné lokalitě), nezbývá mi nic jiného než se dočasně nastěhovat do nuselského holobytu Líné Nohy. Jelikož jsme spolu už jednou sdíleli společné prostory, je mi jasné, že to nebude žádná procházka růžovým sadem, ale poněkud náročnější období spojené s nočními bohatýrskými výpady po blízkých okolních nálevnách.

Trochu mám z toho strach

:: zprznil: Karl 16:42 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Razantní změna životního stylu

Dnes ráno jsem provedl zásadní věc. Přehodil jsem obsah svých zadních kapes kalhot, který byl neměnný již dobrou desítku let (na rozdíl od kalhot). Nyní se doklady nacházejí v levé zadní kapse a peněžní hotovost pravé zadní kapse. Ptáte se co bylo důvodem pro tak veliký zásah do zaběhnutých rituálů? Odpovím jednoduše: malá dírka v levé zadní kapse mých úžasných světlých manchesterových HIS, kterou by se mohly malé mince sypat ven jako potrava pro bezdomovce a zvědavé psy.

Tak

:: zprznil: Karl 07:18 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Ha, zrada!

Tak Válečná si klidně odjede do Města komínů, zatímco já na ni spoléhám, že v době mé nemohoucnosti bude zachraňovat zdejší aktualizaci. No to jsou teda věci. Naštěstí se pomalu dostávám ze spárů nejhorší nemoci a prý vypadám každý den lépe. Aspoň říkal Ovoce. Věřte mu však, že? Každopádně proč se zde zjevují mé dnešní škraby. Už přes měsíc sháním vážnou punkovou hudbu kapely Toxoplasma a nikdo z mých známých, které jsem oslovil, je nemá. Pokud by se mezi laskavými čtenáři našel někdo, kdo je vlastní a ještě ke všemu v nějakém hezkém formátu, byl bych mu velmi vděčen. Já tu němčinu v punku prostě mám rád.

Ať žije Neo-angin

:: zprznil: Karl 09:08 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Děvčica šikovná aneb Horem pádem...

K této dnešní vyprávěnce mě, milé děti, inspiroval Jura a jeho povídání o velkém šéfovi. Někdy se to tak prostě semele a všechno je pokakaným navrch. Jedna nehoda stíhá druhou a my se jen nestačíme divit. Někomu se takové příhody stanou jednou, ma-xi-mál-ně dvakrát za život, někdo to má furt. Mým žitím se nehody různého typu táhnou jako ona pověstná červená nit. Nemyslím si však, že bych byla nějaký výrazný smolař, to ne. Já su prostě gramlavá tak nějak "od přirození". Můj muž dokonce tvrdí, že jsem takový nešika, že jsem schopna se přizabít i ve spánku. Nu, posuďte sami.

Už v dětství jsem se projevovala jako jedinec, jehož motorické schopnosti jsou poněkud omezeny. Snad i proto si dodnes pletu levou a pravou stranu. A díky této skutečnosti se mi stávají příběhy typu:jdu si zalyžovat, stojím na kopci, kochám se zimní krajinou a zničeho nic, prásk, ležím na zemi, hubu plnou sněhu a vymknutý kotník k tomu. Nechápu to. Normální člověk, když stojí oběma nohama pevně na zemi, tak prostě stojí. To já ne, já sebou fláknu a ještě se zvládnu dokaličit. A co byste řekli tomuhle. Sídlištní panelák s prosklenýma vchodovýma dveřma. Já zcela zřetelně vidím, že jedna šiba je vybitá, proto dveře neotevřu, ale chci projít tím vyskleným rámem. Zvednu jednu nožku, krok chci udělat, druhou hnátou však zakopnu o rám a už se válím v prachu cesty. Ale...před těma dveřma byla taková ta kovová rohož, mrcha. Já na ni padla držkou a ještě týden jsem měla na čele otisknuté ty kovové šprýcle. Tolik vzpomínky na dětství. Pokud si ovšem myslíte, že má nešikovnost s přibývajícím věkem vyšuměla, tak to se šeredně pletete.

Dneska už vím, že jsem nemotora veliký a že bych si měla dávat bacha, protože tady fakt jde o život. Můj. Jenomže mám ráda hektično, kalup, frmol a ráda dělám pět věcí najednou. A pak to tak dopadá. Doslova. To jsem tak onehdá prováděla generální debordelizaci příbytku. Mytí oken, velké prádlo, čistění koberců...všechno pěkně zaraz. Jak jsem tak ziglila tepich, napadlo mě najednou, že půjdu umýt okno. Napustila jsem si do šaflíku vodu, přidala něco Jaru a poklusem to vzala směr předmět dotyčný. Jistě tušíte, že jsem zakopla a práskla sebou. Neb jsem nechtěla vylít tu jarovou vodu, držela jsem při pádu ruce nad hlavou. Hodila jsem sebou na břicho, ruce stále nad hlavou. Nohama jsem se zašprajcovala pod skříň a jak to tak kurevsky zabolelo, packy mi povolily a lavor s vodou mi přistál na hlavě. Tak jsem si tam tak ležela, klela jako pohan, jarová voda mi tekla po ksichtě. Navíc jsem se tak hezky zasekla, že jsem nemohla vymotat z pod té skříně nohy. Manžel zrovinka venčil čubu, takže jsem si půl hoďky poležela a plakala bolestí. To naopak manžel plakal smíchy když se vrátil a viděl mě. Popravdě, já bych se chlámala taky, kdybych se viděla, že.

Takových a podobných příhod mám plnou nůši, takže vám sem šoupnu ještě jednu. Na Silvestr 2000 opravdu nezapomenu. Trávili jsme ho s partou známých u nás na chalupě. Spousta sněhu, chlastu a zimních radovánek. Vím, že bych šampaňské pít neměla, protože mi leze do hlavy a po dvou deckách jsem namotaná jako tři dívky. Ale když ono je to tak dobré. Zunkla jsem dvojku šampáňa, na tváři úsměv idiota i v tom někdo zvolal, že venku nádherně sněží, ať se jdeme podívat. Válečná radostně vyběhla a...už víte, co se dělo. Akorát tentokrát jsem hodila záda a rozbila si hlavu. Omdlela jsem a probrala mě až palčivá bolest, když mi manžel dezinfikoval ránu vodkou. A protože nebylo žádného obvazového materiálu, přiťápnul mi na hlavu vložku (s křidélky) a omotal to barzjakym šátkem. Ráno bylo kruté, nechutná bolest hlavy a když jsem chtěla otevřít oči, nešlo to. Jo, vložka se mi při spánku přesunula na oko a já asi pět minut nechápala. Zakrvácená vložka na oku? To musela být tedy jiskrná noc, ale že si nic nepamatuju??? Pak mi začala fungovat má rozmlácená hlava a já byla promptně odvezena na pohotovost, kde mi lebku sešili a diagnostikovali silný otřes mozku. Jsem to ale šikulka, což?

Jiná už asi nebudu. Ono to sice občas docela bolí, ale je to fajn šrumec a pantáta má alespoň čas od času možnost projevit se coby hrdinný zachránce. A já si říkám, že co mě nezabije, to mě posílí.

Šlápl mi koníček na malíček...

:: ohezkla: HK 10:50 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...