:: Jen tak zlehka ::

aneb co všechno víme o praní/přání ponožek - bulvární rodinný párek (deníček pro každý okamih)
:: FUCKING WEATHER :: MAIL: Redakce :: MAIL: Karl :: MAIL: HK :: TESILÍ DOMOV ::
ICQ
[::.rss a jiné kydy.::]
:: RSS 2.0
:: Atom site feed
:: GUESTBOOK
[::..zlinky..::]
:: VYFOCENÝ TESIL
:: DEBIL TESIL
:: TESILÍ RÁDIJO
:: NEKONEČNÝ TESIL
:: CHUTNÝ TESIL
[::..súdruhovia..::]
:: Čmelda [Pato(b)log]
:: Lobo
:: A EÁÁ
:: Tam je...
:: AIF
:: Pivní varník
:: PlayForever
:: Brünn Lindwurm
:: Stanice ZOO
:: VfB
:: Chachar
:: PŠT?
:: TSOG-360
:: MP za vodou
:: OV blokuje
:: Kotchka
[::.nějaké obrázky.::]
Tak trochu lepší rádio
Tak trochu jiné rádio
Opera
[::..ARCHIV..::]
[::PROSTE ARCHIV::]
[FAKT JE TU ARCHIV]

:: 31.1.05 ::

Průvodčí jsou zlí! Skoro tak zlí, jako revizoři!

Ale já jim rozumím, taky jsem zlý, ale jinak, já jsem zlý jako taxikář. Klidně bych mohl dělat taxikáře, taky jsem si to ze soboty na neděli hodinu zkoušel. Ale popořadě. Včera Líná Noha konstatoval, že kdybych přijel z Ostravy a neměl o čem psát, bylo by to na pomyšlenou. Ale není nad čím se zamýšlet, o čem psát je. V pátek, po obědě s nejmilejší společností, jsem se vypravil na nádraží osedlat ocelového oře. Po mém prostém "jedničku pyčo" pochopila pokladní, že chci jet vlakem Ostravan první třídou na Hlavak. Možná právě proto mi dala místenku do dvoiky. Úplně blbá, ne? Taky jsem ji náležitě vyčinil. Po příjezdu do Ostravy jsem zjistil, že nikdo z akcpetovatelné společnosti pro mě není dostupný, stavil jsem se tedy do Staročecha, abych měl kde čekat na bus. K mé smůle jsem tam nalezl dceru od Mirxy s manželem, kterak oslavujou narozeniny nějaké kamarádky a byl jsem přinucen přidat se k nim. Ovšem pamatoval jsem na to, co mě čeká a vydal se posledním busem domů. Tam mě čekal probuzený otec, který mě potěšil prohlášením, že nevstáváme v šest, ale v pět. A taky že ano. V takovou hodinu občas chodím spát, ale vstávat? Moje totálně rozhozené tělo nevědělo jak se má chovat a proto jsem vypadal celkem i použitelně. Odvozili jsme tři auta kvasu do palírny, já se tam pak ještě nějakou dobu ochomýtal a pak se vydal k domovu. Jak jsem byl tak rozhozen, myslel jsem si, že se zřejmě vracím po nějaké těžké noci a znovu usnul. Když jsem se probral, zopakoval jsem si ranní úkony, takže jsem se podruhé osprchoval, posnídal a tak podobně. Díky tomuto zastíracímu manévru jsem se opět cítil ve formě. Mohl jsem tedy vyrazit ku Ostravě, kde jsem byl již netrpělivě očekáván. Měl jsem totiž jít s pány inženýry na nějaký punkový concert. Potkal jsem se Denisou v Jindřišce, kam pak dorazil i Inženýr Chlupatý a ani nevím jak se to stalo, ale tu hospodu jsme zavřeli. Během hovoru z inženýra postupně vypadávalo, že on to zas tak punk není, spíš takový jemnější rock a že té kapele je dohromady asi 400 let. Chápete, že mé nadšení opadlo a s Denisou jsme radši vyzvedli zbytek umělecké kliky a zamířili do Mirroru. Ovšem tam už se projevilo ranní rozhození a já se před půlnocí zvedl a vydal se na vlak do Repiste City. To byla ovšem chyba. Měl jsem v přehrávači Maura "furt pryč" Picotta, do toho pěkně dumdum vláčku a ani preventivní neusínací pivo (zvyk z mladších let, kdy jsem si kupoval do vlaku pivo, ať se mám čemu věnovat a neusnu) mi nepomohlo. Měl jsem štěstí, že vlak jel pouze do Frýdlantu. Ale i tak. Když jsem kompletně zmatený vyklopýtal z vagónku (podle množství piva v láhvi jsem musel usnout asi minutu po odjezdu), chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatoval. Ihned poté jsem se vydal za průvodčím, abych se ho opýtal, kdy mašinka udělá čelem vzad a pojede zpět, onen zlý pán se však sebral a začal utíkat směrem do města. Nechal jsem ho běžet a vydal se za mašinfírou, ale ten zhasl a usnul a ani na mé klepání nereagoval. Neštěstím jsem se málem rozplakal, nádraží bylo uzamčené, a proto jsem se radši vydal se objevovat taje nočního Frýdlantu nad Ostravicí. Žádné tam nejsou přátelé. Asi po hodině mrznutí se konečně objevil taxivůz. Při mávání na něj mi odpadla zmrzlá paže a tak jsem se radši postavil do cesty, abych měl jistotu, že mi neunikne. Po nárazu mě ten hodný pán sesbíral z cesty a naložil na sedadlo spolujezdce. Byl to takový manták. Když zjistil, že mám v nedalekých Malenovicích chatu, trval na tom, že se musíme na ni jet podívat. Kdybych měl klíče, tak tam vystoupím. Pak se ještě omluvil, a prý jestli bych za nějakou slevu s ním ještě neobjezdil nějaké místní štace. Celkem dobře se mi sedělo, ruka začala přirůstat zpět a tak jsem souhlasil. Podívali jsme se do Čeladné, do Metylovic, projezdili skrznaskrz Frýdlant a po hodině mého taxikaření jsme konečně vyrazili směr Repiste City. Řeknu Vám, za dvě kila taxíkem takovou štreku, to za to stálo.

To nie moje sou slowa, to legenda lutowa


:: zprznil: Karl 14:11 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home


...

This page is powered by Blogger. Isn't yours? [Co tady chces s tim kurzorem?!]

PicoSearch