:: Jen tak zlehka ::

:: 1.2.05 ::

Karl In Love Again

Já jsem předtím do té Záležitosti fakt moc nechodil. Aneb jak se večer zasvěcený on-line sportům zvrátí v něco naprosto jiného. Díkybohu. Včera mě po práci vytáhl Flája s panem G. na dvě Krušovice a hermelín do Klokoně. Nebránil jsem se tomu, neboť bydlím asi tak deset metrů od zmiňovaného pohostinství. Samozřejmě došlo na debatu o hrách a k hecování kdo komu vytře zrak a v čem. Role byly rozděleny následovně - s Flájou FIFA, s panem G. NHL. Jen co jsem dorazil domů, připojil se na icq, abychom mohli domluvit, kdo co spustí, objevil jsem ještě v práci se zdržující Nejmilejší. Shodli jsme se na tom, že by byla škoda, pokud bychom se neviděli a po ukrutně rychlém zjištění spojů se dohodli na Záležitost. On je to takový milý podnik, víte? Takže jsem musel oznámit, že z dnešního Sportu od židle nic nebude a vyřítit se na místo určení. Řeknu Vám, s ní ten čas tak rychle utíká, že jsem se ani nenadál a za tři Hécharcherchny nebo Hoegaardeny bylo půl dvanácté a to je čas, kdy správní katolíci chodí domů. A taky jsme šli. Odprovodil jsem Nejmilejší na bus a sám se vydal pěšinkou k domovu. Ovšem pan G. stále visel na icq (on je taková Vzpoura strojů, myslím, že vůbec nespí) a snažil se mě přesvědčit, že mě prostě v NHL porazí. Já si nemůžu pomoct, jsem soutěživý člověk a tak mi to nemusel říkat dvakrát. Po čtyřech kotlících co dostal, jsem konečně šel spát. Byly dvě ráno. Dnes jsem vstával v půl sedmé. Je tohle normální?

Jsem já normální?

:: zprznil: Karl 09:33 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...