Jako pes
Některé víkendy se prostě nevyvedou, i když si na tom mocmoc dáváte záležet. Inu je to tak. Kam nemůže čert, tam jdeš sám. V pátek jsem se nechal ukecat LN, že prý zajdem jen tak zlehka na jedno k němu do Nuslí. Zas ten čert mi to byl dlužen. Eh. I když je pravdou, že policejní razii jsem nazažil dobrých pět let. Nejmíň! Zrovna jsem šel na záchod, když do hernabaru, ve kterém jsme oddávali své duše nebetyčnému rozjímání vtrhlo šest zakuklených pánů s nápisy policie na zádech. Když jsem doklopýtal zpět, bylo jasné, že ani já neuniknu jejich bystrému zraku, ovšem gesto "na puťa puťa dej doklady" mě nasralo. Otázal jsem se svou držkou nevymáchanou, proč bych tomu blonďákovi měl poskytovat doklady a odpovědí mi bylo razantní: "jste podobný jednomu podezřelému". Halelujah. Jelikož jsem už nestihnul položit upřesňující dotaz "a to jsou všichni v této hospodě podobní nějakým podezřelým?" neodvedli si mě v poutech. Možná by to bylo lepší. Takto si už jen pamatuju na nějakou tekilu kolem třetí ráno v divném klubu, která mi fakt nesedla a pak ranní probuzení v Nuslích. Radši jsem šel domů, ale jelikož šel LN se mnou a do cesty se nám postavila Závist, lépe řečeno Restaurace Na Závisti, nedopadlo to nejlépe. A sobota? Radši ani nemluvit.
Dnes je neděle!
:: zprznil: Karl 20:48 :: [odkaz trwaly] :: |
...
0 Komenty popularne:
Přidat komentář
<< Home