:: Jen tak zlehka ::

:: 21.5.05 ::

Co jsem provedl číslici 24 a jménu Zuzana?

Nečekané narozeniny jsou něco jako sobotní vstávání v osm ráno s urputným pocitem, že jste zapomněli vypnout filtraci na bazénu. Každopádně čas, po který jsem zde nepřispíval byl vyplněn tak pikantérníma historkama, že se o nich ani nemůžu zmiňovat a také nenápadnou transformací Kamarádky ze sousedství do něco bližšího. Tolik na úvod. Již od čtvrtku se zdržuji v Městě komínů a kromě hromady neobyčejných událostí, pro které ovšem nejste dost dobří, abyste si o nich četli, se stala jedna, o které Vám laskavě povím.

I vypravil jsem se ve středečním odpoledni za svou Válečnou sestrou do Tropau, spokojeně sěděl, povídal a přežvykoval jednu desítku, když tu zvoní mi nečekaně telefén. Denisa. Mám den narození, přijď. Změna plánu. Jdu. Počítal jsem, že tak jedno, dvě a domů. Znáte jak to končí, rychlá pomoc dobrovolného hasičstva a neodbytný pocit, že musíte hladit zeď nosem. Kolem půlnoci krhavý zrak zamlžený z krve ztékající z roztrženého čela a nutnost hrát fotbálek se třemi mladičkými blondýnkami. Když jsem se ve čtvrtek probudil na podlaze garsoniéry a zlá Denisa spala na posteli, bylo mi vážně špatně z lidské nepřejícnosti. Dopravil jsem se radši domů a když jsem se v 18:14 vykopal ze svého pokoje, otec zvolal: "Žije, ale je raněný!" A s takhle poškozeným obličejem mám teď jít na sraz ze střední a vykládat jak se mi daří!

Svět je zlý!

:: zprznil: Karl 09:25 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

0 Komenty popularne:

Přidat komentář

<< Home

...