:: Jen tak zlehka ::

:: 31.1.05 ::

Průvodčí jsou zlí! Skoro tak zlí, jako revizoři!

Ale já jim rozumím, taky jsem zlý, ale jinak, já jsem zlý jako taxikář. Klidně bych mohl dělat taxikáře, taky jsem si to ze soboty na neděli hodinu zkoušel. Ale popořadě. Včera Líná Noha konstatoval, že kdybych přijel z Ostravy a neměl o čem psát, bylo by to na pomyšlenou. Ale není nad čím se zamýšlet, o čem psát je. V pátek, po obědě s nejmilejší společností, jsem se vypravil na nádraží osedlat ocelového oře. Po mém prostém "jedničku pyčo" pochopila pokladní, že chci jet vlakem Ostravan první třídou na Hlavak. Možná právě proto mi dala místenku do dvoiky. Úplně blbá, ne? Taky jsem ji náležitě vyčinil. Po příjezdu do Ostravy jsem zjistil, že nikdo z akcpetovatelné společnosti pro mě není dostupný, stavil jsem se tedy do Staročecha, abych měl kde čekat na bus. K mé smůle jsem tam nalezl dceru od Mirxy s manželem, kterak oslavujou narozeniny nějaké kamarádky a byl jsem přinucen přidat se k nim. Ovšem pamatoval jsem na to, co mě čeká a vydal se posledním busem domů. Tam mě čekal probuzený otec, který mě potěšil prohlášením, že nevstáváme v šest, ale v pět. A taky že ano. V takovou hodinu občas chodím spát, ale vstávat? Moje totálně rozhozené tělo nevědělo jak se má chovat a proto jsem vypadal celkem i použitelně. Odvozili jsme tři auta kvasu do palírny, já se tam pak ještě nějakou dobu ochomýtal a pak se vydal k domovu. Jak jsem byl tak rozhozen, myslel jsem si, že se zřejmě vracím po nějaké těžké noci a znovu usnul. Když jsem se probral, zopakoval jsem si ranní úkony, takže jsem se podruhé osprchoval, posnídal a tak podobně. Díky tomuto zastíracímu manévru jsem se opět cítil ve formě. Mohl jsem tedy vyrazit ku Ostravě, kde jsem byl již netrpělivě očekáván. Měl jsem totiž jít s pány inženýry na nějaký punkový concert. Potkal jsem se Denisou v Jindřišce, kam pak dorazil i Inženýr Chlupatý a ani nevím jak se to stalo, ale tu hospodu jsme zavřeli. Během hovoru z inženýra postupně vypadávalo, že on to zas tak punk není, spíš takový jemnější rock a že té kapele je dohromady asi 400 let. Chápete, že mé nadšení opadlo a s Denisou jsme radši vyzvedli zbytek umělecké kliky a zamířili do Mirroru. Ovšem tam už se projevilo ranní rozhození a já se před půlnocí zvedl a vydal se na vlak do Repiste City. To byla ovšem chyba. Měl jsem v přehrávači Maura "furt pryč" Picotta, do toho pěkně dumdum vláčku a ani preventivní neusínací pivo (zvyk z mladších let, kdy jsem si kupoval do vlaku pivo, ať se mám čemu věnovat a neusnu) mi nepomohlo. Měl jsem štěstí, že vlak jel pouze do Frýdlantu. Ale i tak. Když jsem kompletně zmatený vyklopýtal z vagónku (podle množství piva v láhvi jsem musel usnout asi minutu po odjezdu), chvíli mi trvalo než jsem se vzpamatoval. Ihned poté jsem se vydal za průvodčím, abych se ho opýtal, kdy mašinka udělá čelem vzad a pojede zpět, onen zlý pán se však sebral a začal utíkat směrem do města. Nechal jsem ho běžet a vydal se za mašinfírou, ale ten zhasl a usnul a ani na mé klepání nereagoval. Neštěstím jsem se málem rozplakal, nádraží bylo uzamčené, a proto jsem se radši vydal se objevovat taje nočního Frýdlantu nad Ostravicí. Žádné tam nejsou přátelé. Asi po hodině mrznutí se konečně objevil taxivůz. Při mávání na něj mi odpadla zmrzlá paže a tak jsem se radši postavil do cesty, abych měl jistotu, že mi neunikne. Po nárazu mě ten hodný pán sesbíral z cesty a naložil na sedadlo spolujezdce. Byl to takový manták. Když zjistil, že mám v nedalekých Malenovicích chatu, trval na tom, že se musíme na ni jet podívat. Kdybych měl klíče, tak tam vystoupím. Pak se ještě omluvil, a prý jestli bych za nějakou slevu s ním ještě neobjezdil nějaké místní štace. Celkem dobře se mi sedělo, ruka začala přirůstat zpět a tak jsem souhlasil. Podívali jsme se do Čeladné, do Metylovic, projezdili skrznaskrz Frýdlant a po hodině mého taxikaření jsme konečně vyrazili směr Repiste City. Řeknu Vám, za dvě kila taxíkem takovou štreku, to za to stálo.

To nie moje sou slowa, to legenda lutowa

:: zprznil: Karl 14:11 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Vždy jsou toužil po práci farmaceutického laboranta

Zítra se mé přání splní. Odjíždím totiž na daleký severovýchod, abych pomohl svému otci vypálit pár hektolitrů slivovice. Mým neštěstím ovšem je, že tento lektvar nepiji, ale popořadě. Včera jsem se po čtvrté odpolední vypravil za Línou Nohou, abychom probrali znepokojivé otázky dnešní doby a veřejného života vůbec. Jak už to bývá, tyhle debaty nebývají záležitostí jednoho piva a proto jsem po páté radegastí desítce musel odmítnout jeho neutuchající přesvědčování o nutnosti zdržet se ještě chvíli, neboť mě čekal večerní bowling s kolegy. A má forma, jak je všeobecně známo, graduje pouze do šestého piva, poté má tendenci sestupnou. Ponechal jsem tedy LN sedět samotného a sám jsem podnikl neskutečnou tůru z Nuslí do Strašnic, kde jsem vyzvedl kolegu Ovoce, v hospodě jsem našli Šašu, dali si pivo než dorazí zbytek a hry mohly být prohlášeny za zahájené. Rád bych napsal, že jsem vyhrál všechny, ale jelikož je dole možnost komentářů, kterou by Čmelda, jako osoba včera přítomná, určitě využil, musím s pravdou ven. První čtyři jsem vyhrál, ano, ale pak, v duchu již zmíněného pravidla, šla má forma rapidně dolů a zbylé dvě hry byly v režii naprosto jiných hráčů.

Tohle je smutný příběh!

:: zprznil: Karl 11:16 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Kikina! Strikes! Back! A sedmý strip!

Dnes jako správný praktický lékař pojedu zkontrolovat zdravotní stav poškozené nohy Líné Nohy. Jako rehabilitaci jsem mu naordinoval pěší tůru z domova do blízké restaurace. Takže mu držte palce a mi taky. Večer mě totiž ještě čeká oslava narozenin spojená s bowlingovým kláním. Samozřejmě, že o vítezi není pochyb a taky náš interní bookmaker přijímá sázky pouze na druhé místo. (PO KLIKNUTÍ NA OBRÁZEK SE STRIP ZOBRAZÍ V PLNÉ VELIKOSTI).

Hehe

:: zprznil: Karl 08:15 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Strip! Strip! Strip! A šestý strip!

Veškeré dnešní zápisky byly cenzurovány. Dr. Goebbles (PO KLIKNUTÍ NA OBRÁZEK SE STRIP ZOBRAZÍ V PLNÉ VELIKOSTI).

Taky se není čemu divit

:: zprznil: Karl 10:51 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Penetrated by Elvis

Matušovič právě podepsal Spartě. Hajzl jeden nevdečný :) Ale co, ať se ti daří Mííírku, doufám, že budeš taková naše pátá kolona. V pátek jsem se měl vypravit do kina, neb jsem měl dva volné lístky na Kdo se bojí Virginie Woolfové?, ale zlázlá práce mé společnosti nám nedovolila tento plán uskutečnit. Místo toho jsem ukrutně rychle rezervoval stůl v Záležitosti a mohl se tešit, že opět pozřu pár Hoegaardenů a hlavně, že zase budu s někým, s kým mi je opravdu moc dobře. Co čert nechtěl, stejný podnik si pro oslavu nějakých narozenin vybralo kompletní jedno oddělení od nás z firmy, takže jsem se neubránil zvědavým pohledům a rádoby vtipným hláškám, jako například: "ale Karle, minulý týden to byla blondýnka.." Jsem však člověk klidný a tak mi to pohodu večera narušit opravdu, ale opravdu nemohlo. A že to byl večer velmi povedený. Před půlnocí jsem odprovodil svou společnost na bus, zamával, zamáčkl slzu a přemýšlel co dál. Byl jsem totiž lákán do Jetu na Žižkově na jakési narozeniny, ale nebyl jsem stoprocentně přesvědčen, zda tato varianta bude tou nejlepší volbou. Rozhodl jsem se, že to ponechám osudu a v případě, že přijede první trambaj číslo 9, jedu na Žižkov, jestli cokoli jiného, jedu domů. První přijela 19-ka, ale hned za ní jela 9-ka, takže jsem dělal, že první trambaj nevidím a jel do Jetu. Po chvilce nezbytného bloudění, Flája jako navigátor nezklamal :), jsem úspěšně vrazil vnútri a zjistil, že někteří z osazenstva jsou již poněkud společensky unaveni a tak mi to bylo líto, že jsem se snažil následovat jejich příkladu. K mé smůle se mi to však úplně nepodařilo a to jsem odcházel s poslední skupinou krátce po třetí ranní. Sobotu s nedělí jsem měl pohotovostní, což značilo dřepět doma na připojení. Řekl jsem si, že tyto dva dny budou hrací, a proto se tématu za víkend pro tento katolický párek moc nenašlo. Především žižkovská dvojka Pája&Flája (MOHAA + COD s panem G. a M.) mě pohroužila do hraní po síti a v neděli jsme si s Pájou střihli FIFU05, já nastoupil za Legii Varšava, on za Brazílii a nutno říct, že kanárci dostali na prdel. Ovšem o víkendu se stala ještě jedna věc. Líná Noha věnoval víkend popíjení s panem A. v Kralupech a jak ti chlapci dováděli, spadl pan A. "wrestlingovým způsobem" (vlastní slova LN) na Línou Nohu a zrušil mu koleno, kotník a lýtkovou kost. Z onoho víkendového řádění mi i poslal fotografii. K doktorovi prý nepůjde, vzal si týden dovolené, takže se za ním někdy přes týden podívám, aby mu nebylo smutno.

Jsou to chuji :)

:: zprznil: Karl 13:59 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Řekni, kde ty kliky jsou, co se s nima mohlo stát..

Včera jsem přistoupil konečně na konečné řešení mého klikového problému. Nevím jestli jsem se o tom již zmiňoval, ale všechny vnitřní dveře v mém 14a (všechny dvoje) mají sice zámky, ale kliky již nět. Původně jsem tento problém chtěl řešit již ve středu, ale můj odborný konzultant na slovo vzatý (Líná Noha - je totiž o dost praktičtějším člověkem než já, přiznávám) mi napsal sms, že jest ukrutně nachlazen a že snad jej omluvím. Odpovědí mu bylo: "Omluví tě jedině smrt" a jelikož se již neozval, měl jsem o něj poněkud obavy. Naštěstí se nic nestalo a on včera dorazil v očekávaném termínu. Uchopil do ruky vidličku a nůž, tímto speciélním klikovým nářadím zkontroloval funkčnost zámků, pohlédl na ně svým zkušeným krhavým zrakem a pravil, že nic nebrání jejich opětovnému uvedení do provozu a tak jsme šli na pivo. V pohostinství mi ještě řekl odbornou formulaci, kterou mám v Klikařství (či kde se to prodává) zopakovat - Kulatou oboustrannou otáčecí kliku a pak jsme se již věnovali problému proč tam ty kliky nejsou. Jediným nápadem bylo, že je sebrali předchozí nájemníci, proto, že buď jsou zli nebo jim je sebrali předpředchozí nájemníci a tak jsme dál již nepátrali, protože kdo ví, kam až daleko sahá tato pochmurná historie ztracených klik. Po chvíli posezení se odebral do Nuslí, já na lože a i když se mi dnes nezdál žádný úchylný sen, stejně mi opět při ranní sprše vnikla voda do oka. Pod dojmem této smutné události jsem si do přehrávače narval na cestu KLF a tak mě to rozjařilo, že jsem ve Spořitelně u pokladny při předání hotovosti tančil.

He?!

:: zprznil: Karl 13:01 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Otec tam v koutě stál

Dnes se mi zdál dost úchylný sen. Seděl jsem před televizí a sledoval českou detektivku z roku 1972. Zpočátku to vypadalo na povedený příběh, ale postupem času se vše zámotávalo takovým způsobem, že mi z toho šla hlava kolem. Dokonce tam bylo zakomponováno židovské spiknutí, Lech Walesa jako kulak (hrál ho Petr Nárožný), lobo v roli transexuálního syna vrahova a Čmelda jako snaživý pomocník tajné služby. Obvzláště jedna scéna mi utkvěla v paměti. Walesa v podání Petra Nárožného zjistil, že mu přetéká studna, voda se valí přes náves a křičel: "to je v hajzlu, to je v hajzlu" a poté seřval konfidenta stojícího poblíž, že sice tajné služby po něm jdou, ale by jej varovali před přetékající studnou to ne. Následoval střih na vyslýchaného vraha který opakuje: "Studna jako vražedný nástroj? Ale to snad ne soudruzi." Není se čemu divit, že jsem se probudil značně rozrušen a při ranní sprše jsem si nechtěně nechal vniknout vodu do oka.

Nad mrtvou maminkou, sekerou komíhal

:: zprznil: Karl 08:51 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Dejte prachy na Avii - vyhodnocení

Je to smutné, ale je to tak. Pouze jediná cynická obluda uchopila do rukou mou výzvu k té jediné a správné charitě a část svého volného času věnovala k humanitárním účelům. Onou jedinou entitou byl Čmelda, jehož výsledky si můžete prohlednout zde, zde, zde a zde. Tímto mu srdečně blahopřeji a samozřejmě si zaslouží krásné triko, na kterém bude jeho Avie a "Dal jsem prachy na Avii".

Děkujeme

:: zprznil: Karl 09:38 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Strup! Strup! Strup! A pátý strup!

Tedy strip. Po celý den mi v nepravidelných intervalech odkapává z levé lesní dírky krev. Proto byste měli žít zdravě, stejně jako hrdinové dnešního dílu (PO KLIKNUTÍ NA OBRÁZEK SE STRIP ZOBRAZÍ V PLNÉ VELIKOSTI).

A koupím si měsíčník!

:: zprznil: Karl 19:04 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Koupíš mi maminko plesnivej obleček, abych nevypadal jak nějakej blbeček?

Dvoje narozeniny za víkend opravdu nejsou tou nejlepší volbou pro mé unavené staré tělo, řekl jsem si a rozhodl se páteční akci vynechat - sobotní prostě odmítnout nešla. Stavil jsem se po práci na večeři, dal si dvě pivka, když tu mě přepadl smutek. Usoudil jsem, že setrvávat v tomto rozpoložení pouze ve společnosti svého mozku, nebude tou nejlepší volbou a rozjel se o půl jedenácté na ípák. V rámci podpory princi Harrymu a jeho boji jsem se představil do mluvítka jako polní maršál Erwin Rommel a v sobotu si to úspěšně zopakoval ve Strašnicích. Chvíli po mě dorazil i zbytek osazenstva a veselice mohla začít. A že to nebylo pro slabé povahy, poslední láhev vína jsem šel kupovat v pět ráno a smutek se mi podařilo dočasně zaplašit. Tuším, že kolem čtvrt na sedm se mi podařilo svalit do gauče a usnout spánkem nespravedlivých. Ale nekončil jsem poslední. Po procitnutí z kómatu kolem půl třetí jsem zjistil, že všichni spí a nevypadají, že by měli touhu vstávat, podíval jsem se tedy na kousek zápasu Liverpool - Man U a vypravil se do Vršovic. Cestou mě již zastihl telefonát sobotního oslavence a já se zaručil, že hořčici a worčestr opravdu koupím. Ovšem po příchodu do 14a jsem si nevinně sedl na postel, pak si lehl a nevím jak jsem se vzbudil o půl šesté. Proběhla oživovací sprcha a už jsem byl na cestě do Strašnic. Ovšem po páteční noci nebyl můj výkon nijak zvlášť kvalitní a musím s hanbou přiznat, že jsem utekl pryč už o půl dvanácté. Z posledních sil jsem se dokrábal do postele, abych se vzbudil ve čtyři ráno hladem, najedl se, zahrál si jedno utkání ve FIFĚ 2005, které jsem ostudně remizoval a pokračoval v přerušené práci, tedy spánku. A dnes? Škoda mluvit.

Ratataratata, my jsme mládež zlatá

:: zprznil: Karl 16:06 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Na uzavřeném oddělení 14a

14a je označení mé skromné vršovické garsoniéry. To jen tak pro úplnost. Včera jsem si vzpomněl na telefonický rozhovor se svým otcem, těsně po mém odjezdu z Města Komínů, kdy jsem mu pravil, že jsem tam nechal některé věci a mimo jiné jsem prohlásil i: "Franca jsem si odvezl do Prahy, ale Mussoliniho jsem nechal doma." Samozřejmě, že byla řeč o životopisných knihách, které jsem si zakoupil. Prostě mám rád historii, no. Ale věřte, že četba podobných knih na mě nezanechává žádné, ale opravdu žádné následky. Vážně.

Dnes při odchodu do práce, nechtěně jsme se potkali se sousedem, který zrovna vycházel ze 14b. Samozřejmě jsem šmíroval otevřenými dveřmi a při pohledu dovnitř jsem si s hrůzou uvědomil, že můj Lebensraum je poněkud velmi nedostačující. V návaznosti na toto strašné zjištění jsem na domovní nástěnku vyvěsil ultimátum, požadující, v rámci zachování trvalého míru v domě, okamžité a dobrovolné předání 14b k mému 14a za zachování stávajících podmínek a zároveň jsem informoval o podniknutých krocích, čímž je vyhlášení stanného práva v příhraniční chodbě 14a a celonoční poslech Motörhead - No Remorse.

Tralala

:: zprznil: Karl 13:08 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

PODPOŘTE POSTIŽENÉ TSUNAMI - "DEJTE PRACHY NA AVII"

Startujeme

:: zprznil: Karl 11:30 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

!! Pozor !! Vnimanie !! Uwaga !!

Inspirován svým předchozím titulkem, bych si dovolil oznámit zahájení dobročinné a humanitární akce jménem:

"Dejte prachy na Avii".

Akce začíná pondělkem 10.1.2005 a končí v pátek 14.1.2005, uzávěrka je ve 12:00 hodin. O co jde? V průběhu příštího týdne si vyhlédněte jakoukoli zaparkovanou Avii, vložte na ni jakýkoli peněžní obnos a to vše vyfoťte (odvážnější mohou zvěčnit i svou maličkost). Následně tuto fotografickou dokumentaci zašlete na můj mail "mrtvych.lidi@seznam.cz". Všichni dobrodinci, kteří se zůčastní a zašlou své signatury společně s průkaznou fotografií na mail zřizovatele akce, tedy mne, obdrží triko s logem "Dal(a) jsem prachy na Avii" na slavnostním galavečeru, který se uskuteční v zatím neupřesněné vybrané noblesní restauraci. Vy z Vás, kteří byste chtěli tuto bohulibou činnost podpořit i na svých stránkách logem akce, aplikujte následující kód (logo můžete spatřit na levé straně).

<A HREF="http://lehky.tesil.net/2005_01_01_archiv.html#110514138023638208"><IMG SRC="http://lehky.tesil.net/img/avia3.jpg" BORDER="0"></A>

Bůh Vám žehnej prátelé

:: zprznil: Karl 01:31 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Dám stovku na Avii

Loňský rok byl pro mě rokem specifickým. No, komu se povede stěhovat se třikrát za rok? Na základě tohoto tvrzení, bychom mohli prohlásit, že pisatel těchto řádků je vyjímečným. Což bez pochyby jsem, že ano. Ale abych se vrátil zpět k tématu. Uvědomil jsem si, že zároveň s každým přestěhováním se změnila i značka piva, převážně konzumovaného. Do konce února jsem bydlel ve Vysočanech, přičemž nejbližší ozdravovnou byla putyka 15. cenové s neskutečně výborným Gambrinusem. Od března do konce října následovala Krč s nicmoc Staropramenem, během listopadu to byly Nusle s průměrným Radegastem a od prosince Vršovice s výbornými Krušovice, které mi v jiných osvěžovnách nechutnají, tam se však o ně starají opravdu výborně. Co mě čeká příště? Jen ne, prosím, Rebel nebo Ježek, či něco podobně odporného.

Jsem lidumil

:: zprznil: Karl 15:46 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Práce, jééé práce!

Mám sice den zpoždění, ale představte si, že je středa a já budu moci psát o úterku jako o včerejšku. Včera jsem si vychutnával poslední den dovolené, když tu nastala prapodivná situace. Máme v práci takovou krabičku, na kterou navazuje spousta menších krabiček, a to vše se včera zavádělo do ostrého provozu. Vše jsem přebíral já, ještě před nástupem na dovolenou a to včetně jména a hesla do velké krabičky. V počátku odpoledne jsem byl akorát občas přerušen konzultačním telefonem, který se dal vyřídit z klidu mé domovské židle. V pozdějším odpoledni však nastal okamžik K (jako Kritický, možná by bylo lepší KO - Kritický Okamžik), kdy jsem byl dotázán na ono jméno a heslo do velké krabičky. Poněkud mě polil pot, neboť jsem přemýšlel, kam jsem onen papír s jménem a heslem (protože do hlavy se mi to kupodivu neuložilo) naposledy položil, brzy jsem se však uklidnil a s jistotou tvrdil, že leží na mém stole. Za deset minut se mi opět rozvibroval telefon s prostým oznámením, že nic takového na mém stole není. Chachá, zasmál jsem se v duchu, prohlásil jsem, že jedu do práce, vylovím ze změti mého stolu inkriminovaný dokument a odejdu hrdě středem jako vítěz. Přijel jsem tedy do práce a co myslíte? Na mém stole nic takového nebylo a ani nikde jinde.

Nelekejte se, tohle opravdu nemá pointu

:: zprznil: Karl 08:52 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Vršovice, kde mám plíce?

Poté, co jsem včerejší den rozhodl se věnovat naprosté abstinenci (ani kapka alkoholu, ani miligram nikotinu - silvestr byl opravdu náročný) a naopak jsem jej zasvětil nabírání ztracených kilogramů, sledování televize a spánku, dnes jsem se vzbudil s prapodivnými myšlenkami. Když jsem si spočetl všechna pro a proti (Dva týdny v Ostravě, které otřásly Karlem proti Další dva večery ve společnosti mých bezbožných přátel), rozhodl jsem se, aniž bych musel, prchnout z města komínů zpět do stověžaté. Po nezvykle brzkém budíčku jsem se tedy vydal za svou matinkou na oběd a následně osedlat vlak IC DETVAN vyrážející 12:26 z Ostravy. Zde jsem však udělal kardinální chybu spočívají v podcenění touhy lidstva cestovat v tuto, dle mého, málo exponovanou hodinu do stověžaté a zakoupil si lístek do 2. třídy, rozhodnut tentokráte rezignovat na zábavu spočívající ve sledování filmů na mém notebooku a místo toho věnovat čas knize, konkrétně biografii Franca od Paula Prestona. V zájmu sebe sama si slibuji, že podobnou hovadinu již nikdy neučiním. Ještě dvě minuty před odjezdem vlaku jsem seděl v prázdném kuřáckém kupé. Asi vteřinu po rozpohybování vlaku mi již dělali společnost dva fousatí rokeři, jeden neurotický student s obrovitánskou bagáží a dva plesniví dědci, kteří dohromady za celou cestou vykouřili nejméně kartón cigaret různých pochybných značek. Nutno říci, že jsem občas musel mávat rukou, abych zjistil jak se dobrodružství krvavého dobrodruha ubíraly dále, neboť v kupé byla občas mlha taková, že by se dala krájet. Nicméně, i přes všechna nebezpečenství se mi podařilo dopraviti do Prahy v pořádku, ovšem mé dýchací ústrojí vykazovalo známky jisté zanešenosti.

Haj hou

:: zprznil: Karl 22:49 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Psalm 69

Nalaďte si rádio Ministry, ať můžeme začít s těmi žalmy. Silvestr přežit bez větších ran, večírek, který pořádal inženýr s druhým inženýrem se protáhl až do 1.1. a můžu mluvit o štěstí, že má hlava zůstala zachována v původním stavu, neboť jsem si vzpomněl na mladá léta a s urputnou vytrvalostí jsem zjišťoval, zda nemá některé holičtví otevřeno, přaje si mít opět na hlavě zelené číro. Žádné jsem však nenašel a nabídku Líné Nohy, že mou ohlavu opečuje obyčejným holicím strojkem jsem odmítl. Pravda, už mi není 18, v tomto věku jsem kývl na jeho nabídku ostříhání porostu mé hlavy kleštičkama na nehty. Ale na druhou stranu musím říct, že každé kupé, do kterého jsem vstoupil se svou novou vizáží, na cestě zpět vlakem z Plzně do Ostravy, se vylidnilo. Ani má sestra mě tehdy nebyla schopna identifikovat a odháněla mě ze svého prahu jako psa. Ale to jsem trochu odbočil. Letos se nic takového nestalo, vlasový porost zůstal ve svém původním kompaktním složení, ale nejsem si jist, zda jsem tomu rád. Jak říkám: "Život není prdel, tu si z něj musíte udělat sami."

Na shledanou

:: zprznil: Karl 11:39 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Znásilněné WC?

Tak jo. Dýzldorf nebyl, i k když jsem zjistil, že to mají být Drážďany. A ptáte se proč? Bo jsem se vzbudil 31.12. s trošku rozbitým ksichtem v zájmu vyšších principů, které musím bránit, ale to nevadí. Tohle bude tak trošku neoptimistické, ale slibuji, že na dlouhou dobu naposledy! V posledním roce a půl mám pocit, že když už docílím toho, že vím, že se jedná o úžasný mix všech těch vlastností, které chci mít při sobě, a zároveň, vím, že se jedná o někoho fakt moc úžasného, dopadne to tak, že vypadám jako největší kretén a hovado. Ale co, myslím, že si to zasloužím, nechovám se vždy jako bohabojný hoch! Ale od toho Nového roku, si říkám, že již se začnu chovat jako správný křesťan! A ne jen já, i tenhle deníček začne! Od zítřka startujeme zpěvy Žalmů!

Hmmm!

:: zprznil: Karl 22:06 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...