:: Jen tak zlehka ::

:: 30.5.05 ::

Kulový blesk

V poslední době mám pocit, jako by události kolem mě svištěly takovou rychlostí, že se ani nestačím ohlédnout, natož pak je zde zaznamenávat. Každopádně jsem se už dlouho nestěhoval a tak jsem si řekl, že je na čase opět provést toto lehké cvičení. Tentokrát ovšem půjde o přesun na takovou vzdálenost, že je snad nezměřitelná. No dobře, je to asi 50 metrů. Ano, jsem lapen, stěhuji se ke své milé a rozšiřuji tak svůj Lebensraum. Přeci jen taková garsoniéra pro tak duševně rozmáchlého člověka jako jsem já, je poněkud malá, že? I řekl jsem si, že Líné Noze by byla tak akorát, nabídl mu její převzetí a on nadšeně souhlasil. Budeme tedy sousedi a prý k němu můžu chodit na snídani. Heč!

A abyste si nemysleli, že my v těch Vršovicích jsme nějací kulturní barbaři, vykopali jsme se ve včerejším odpoledni i přes to obludné vedro ven a odebrali se na výstavu H.R.Gigera. Všem maximálně doporučuji, i když po zralé úvaze musím říct, že ten pán skrze svá díla působí poněkud jako úchyl, sexista a hanobitel křesťanské církve. Což jak sami uznáte, je velmi kladné hodnocení. Po shlédnutí všeho, co vystavovali, jsme došli už pouze na Letnou, kde se k nám připojil pan D., kterého jsem viděl tak po půl roce a jak už to tak bývá, skočilo posezení s ním jako vždy. Trošišku jsme se opivínkovali.

Pěkná bouřka, zavřeli jste doma okna?

:: zprznil: Karl 15:52 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Ze mě velká zloba cítit jest

Pravil jsem takto včera po dojezení mexických fazolí směrem ke své milé a odkoukanými pohyby ruky od Obi-Wan Kenobiho odstrkoval plynné skupenství pouhou silou mysli kamsi do závětří. Byli jsme totiž včera na Star Wars a já překonal svou nedůvěru k multiplexům a kinu obecně, protože třetí díl SW je třetí díl SW. Taky to stálo za to. Měli jsme štěstí, chytili jsme nedabovanou verzi a já dostal za dvě zakoupené vstupenky plakát s Mistrem Yodou. Cestou z kina jsem s ním máchal naznačuje mečování, mluvil jako Mistr Yoda a celkově jsem se cítil tak o patnáct let mladší. Nebo duševně zabržděnější? Každopádně plakát již visí a to na záchodě. Když si sednu, koukám mu přímo do očí.

To se mi bude ale dobře srát!

:: zprznil: Karl 15:48 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Co jsem provedl číslici 24 a jménu Zuzana?

Nečekané narozeniny jsou něco jako sobotní vstávání v osm ráno s urputným pocitem, že jste zapomněli vypnout filtraci na bazénu. Každopádně čas, po který jsem zde nepřispíval byl vyplněn tak pikantérníma historkama, že se o nich ani nemůžu zmiňovat a také nenápadnou transformací Kamarádky ze sousedství do něco bližšího. Tolik na úvod. Již od čtvrtku se zdržuji v Městě komínů a kromě hromady neobyčejných událostí, pro které ovšem nejste dost dobří, abyste si o nich četli, se stala jedna, o které Vám laskavě povím.

I vypravil jsem se ve středečním odpoledni za svou Válečnou sestrou do Tropau, spokojeně sěděl, povídal a přežvykoval jednu desítku, když tu zvoní mi nečekaně telefén. Denisa. Mám den narození, přijď. Změna plánu. Jdu. Počítal jsem, že tak jedno, dvě a domů. Znáte jak to končí, rychlá pomoc dobrovolného hasičstva a neodbytný pocit, že musíte hladit zeď nosem. Kolem půlnoci krhavý zrak zamlžený z krve ztékající z roztrženého čela a nutnost hrát fotbálek se třemi mladičkými blondýnkami. Když jsem se ve čtvrtek probudil na podlaze garsoniéry a zlá Denisa spala na posteli, bylo mi vážně špatně z lidské nepřejícnosti. Dopravil jsem se radši domů a když jsem se v 18:14 vykopal ze svého pokoje, otec zvolal: "Žije, ale je raněný!" A s takhle poškozeným obličejem mám teď jít na sraz ze střední a vykládat jak se mi daří!

Svět je zlý!

:: zprznil: Karl 09:25 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Pohled z druhé strany barikády

Jistě už Vás někdy napadlo, jak Vaše hospodské sedánky prožívá ta část, která se veselit nemůže, tedy obsluha. Podařilo se mi získat autentický záznam sobotního večera z jedné nejmenované vršovické hospody z pohledu kuchařského mistra. Zde je (redakčně nekráceno):

Sobotní rezervace malého salónku - objednáno 10 osob na 19:00

V pátek před akcí paní přinesla vizitku, abychom viděli, že to jsou kliničtí psychologové.

Průběh: První čtyři osoby přišly v 18:30 s otázkou: "Máte guláš?" Po zasednutí a otevření jídeláku chtěli teplé nealkoholické nápoje a čaj do půllitru. Reakce Davida: "..on ten půllitr, ale praská.." a paní na to: "Tak tam dejte lžíci!", načež David kontruje: "...já Vám to stejně neudělám.." V 19:00 byl salónek kompletně plný, spočítali jsme 15 osob a další se trousili po 2 až 3 kusech. Ovšem desetičlený základ vymyslel takovou objednávku, že se mi protočily panenky. Na upozornění, že taková kombinace jídel trochu potrvá, dostáváme odpověď: "...my nespěcháme". Po 15 minutách horečnaté práce v kuchyni se už ozývají otázky typu: "jak dlouho ještě?, nezapomněli jste na nás?, bude hodně topinek k tataráku?", přičemž vrcholný kousek byl: "máte pivo?" a to ten pán mínil vážně. Během přípravy dorazilo dalších cca 10 lidí, kteří si objednali a moc se divili, že svoje jídla nedostali s ostatními ve stejnou chvíli. Málem jsem zapomněl, ještě před výdejem té velké objednávky si jedna paní vzpomněla, že chce jako předkrm párečky Tabasco a že je chce hned teď. Poté už následovaly další várky objednávek a otázek ohledně piva a jídla, požadování horkých nealko nápojů (konkrétně hruškových džusů ohřívaných v mikrovlnce), to vše prokládané příchody dalších osob, takže po deváté večerní bylo v salónku pro 15 osob asi 35 lidí, kteří bravurně zvládali zkoumat naše nervové systémy hláškami: "já si tohle neobjednal, já nevím co chci". Další scéna - před stojícím Davidem třímajícím v každé ruce 2 těžké talíře a tázajícím se kdo měl co, předvádí skupina po dobu 5-ti minut hrobové ticho a po doobjednání 3 velkých salátů, 2 z nich vrací zpět a po cca 15 minutách si je objednávají znovu.

Následky na personálu doposud: 2 rychlé panáky fernetu, 2 rychlé panáky vodky a neuvěřitelně procvičený slovník cizích slov všeho druhu.

Pár bonbónků na závěr: Přes všechna očekávání neproběhly hlášky typu: "Jedno kafe až nahóru." nebo "Dvě celý piva." Zato nás potěšili jinými perličkami. Nejdřív chtěli anglické a české jídeláky, poté přišlo krásné nedorozumění při platbě salátu Tre formagi, což host formuloval: "platím tři formaži", načež mu bylo naúčtováno 3x salát Tre fromagi. Po vysvětlení všeho nechává německy mluvící host 2Kč dýžko a se slovem NAZDAR odchází. Během psaní tohoto elaborátu se k baru přiklátil člověk, který měl ze startu nejlepší otázku: "Máte pivo?" a řekl doslova: "Dám Vám trochu vydělat, určitě berem 3 půllitrové piva a určitě si vem 3, já totiž nevím, jestli tam budou ještě chtít, ale bezpečně 3 půllitrové piva". Veškerý tenhle monolog vedl sám se sebou a barovou deskou, otáčeje se kolem své osy a za polovičního odchodu.

Následek na personálu: 2 rychlé panáky vodky a fernetu.

Zbytek večera už pouze odpovídal jeho průběhu a sortě společnosti. Pán který měl nejvíce otázek ohledně piva a kroutil se s nesmyslnými požadavky na baru nechal 3Kč dýžko a zbytek grupy vydal jářku krásných 58Kč. Zakončujeme s Davidem dvojtými panáky vodky a fernetu.

Pěkné ne?

:: zprznil: Karl 13:05 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Znovuobjevené kouzlo párků

Strašná věc. Pomalu mi končí čtvrtý týden nekouření a dnes při ranní sprše u závěrečné výstupní optické kontroly, před osušákováním se, padl mi zrak na zvláštní útvar, který jsem na svém těle dosud nezpozoroval (pro ty některé z Vás - penis nemyslím, mám takový dojem, že ten už jsem viděl) - jakýsi výrustek na břichu, ale velmi podivný, na levé straně byl znatelnější, než na pravé. Jsou dvě možnosti - buď mám levobřišní malignant/benignant tumour nebo mi neznatelně roste břicho. Hlavně nepropadat panice, řekl jsem si a nyní rozmýšlím dvě řešení této ožehavé situace: 1) můžu znova začít kouřit, 2) přestanu jíst a pít pivo. Není ještě nějaké třetí? Ale o cvičení nechci ani slyšet parchanti!

A jaký eufemismus máte pro náhlé usnutí Vy? Já tomu říkám "dívám se do zdi". Dnes v noci jsem se zuřivě díval do zdi, když tu mě probral podivný zvuk. Pohlédl jsem na ukazatel času - 6:21 - a zaposlouchal se do onoho hluku. Strašné zjištění bylo na světě - někde ze sousedství se linulo hlasitým krákoravým takyzpěvem "I Should Be So Lucky". No chápete to?! V pátek v 6:21 ráno?!

Apokalypsa se blíží!

:: zprznil: Karl 15:03 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...

Vážně si myslíš, že byl dobrý nápad brát si ty světlé semišky na koncert Exploited?

Když ale ty jsi měl v plánu, že půjdeš tak sladěn a pěkně oblečen, abys' mezi všemi těmi punkáči vypadal k světu. Měl jsi v plánu moc se nerozpohybovávat, ale když začali hrát staré vypalovačky jako Dead Cities a Alternative, nebylo vyhnutí a už ses' loktoval pod pódiem. Jo, ale ty boty můžeš buď vyhodit (což by byla škoda) nebo je moc dlouho drhnout a drhnout. Každopádně můžeš umřít, viděl jsi Watieho naživo. Klasika na závěr, koupil sis tričko, které je Ti malé, holt už máš takové dvě, první je z koncertu Toy Dolls.

Jinak stále žiju, i po třech týdnech nekouření, sázky jsem stornoval, neboť jsem to měl jako zvýšení motivace, akorát mě nějak nebaví sem psát. Co mě však zaujalo, byl povedený kousek ze včerejšího Sportu, který mi kdosik věnoval. Byla tam rubrika Čtenáři píší hokejistům a v ní: Držíme Vám všem palce, musíte to vyhrát. My jsme si teď koupili novou televizi za 83 tis. a když vyhrajete, tak nám 30 tis. vrátí. Ale o ty peníze nám vůbec nejde. My totiž nejsme žádní chudáci. Jára, Slaný.

Taky nejste žádní chudáci? A jste ze Slanýho?

:: zprznil: Karl 09:20 :: [odkaz trwaly] :: | 0 komentu popularnych

...